Třicátý devátý týden: Pěstování kontemplativního vědomí
Autoři Adam Bucko a Rory McEntee představují, co by dnes mohlo znamenat „nové mnišství“:
Mnišský [život] pro nás tedy představuje úplný závazek
Mnišský [život] pro nás tedy představuje úplný závazek k transformační cestě, … která nás vede do plnosti našeho lidství a umožňuje nám, aby v nás božství rozkvétalo ve stále větším stupni lásky, soucitu, radosti, smutku a moudrosti. Mnich je ten, kdo zasvětí svůj život tomuto ideálu a dovolí, aby všechna životní rozhodnutí plynula z tohoto závazku.
Mnich je monachos, což znamená „oddělený“
Kořen slova mnich je monachos, což znamená „oddělený“. Pro nás to neznamená ani tak fyzické odloučení, jako spíše vyčlenění se z naší kulturní podmíněnosti – z nezpochybnitelného a nezadaného pohledu na život, který nás žene ke zbožňování materiálního úspěchu, svádí nás k účasti na devastaci naší planety, zatvrzuje naše srdce vůči osudu chudých a utlačovaných a odvádí nás od naší vrozené schopnosti duchovního růstu a zralosti.
Nový mnich žije to samé povolání zakotvený ve světě
Slovem nový označujeme fenomén prožívání tohoto duchovního povolání ve světě….. Zjistili jsme, že mnozí lidé dnes pociťují stejné hluboké povolání jako staří mniši, povolání k naprosté oddanosti cestě proměny, avšak bez nutkání toto povolání uskutečňovat tradičním způsobem. Nepřipadá jim, že by je to nutně táhlo do kláštera, k celibátu nebo k odloučení a osvobození od světa. Místo toho cítí radikální nutkání žít toto povolání ve světě – být zakotveni ve světě, s těžkostmi finanční reality, vzestupy a pády politických nepokojů, požehnáním a obtížemi ve vztazích – to vše uprostřed současné společnosti, která takové povolání nepodporuje. [1]
Pracovník CAC Mark Longhurst ctí posvátnost obyčejného života:
Mým povoláním je prostě být co nejlaskavější verzí sebe sama.
Pro většinu hledačů Boha není možné, a dokonce ani žádoucí, žít v odlehlé samotě nebo vstoupit do mnišského řádu. Vážím si toho, že chodím do ústraní, a libuju si v modlitbě mnišských hodin, ale mým pravým povoláním není být mnichem. Mým povoláním je prostě být co nejlaskavější verzí sebe sama.
Kromě toho jsem příliš zaneprázdněný tím, že vozím děti na basketbalový trénink a připomínám jim, aby si udělaly domácí úkoly. Na [Thomasi] Mertonovi mi záleží, protože boří iluzorní bariéru mezi světem a nebem, modlitbou a činností. Říká: „Nepotřebuji se
Ubohý svět má právo na místo v mé samotě (T.Merton)
uzavřít do samoty a ztratit veškerý kontakt se zbytkem světa; naopak, tento ubohý svět má právo na místo v mé samotě“. [2] Samota a svět nejsou v rozporu, nebo dokonce nakonec oddělené. Merton na tuto pravdu udeřil z jedné strany tím, že svět přijal jako osamělý mnich.
úkolem nového mnicha je přijmout boží milosti tam kde jsme
Nyní nastal čas, aby ti z nás, kteří se zjevněji pohybují ve světě, přijali mnišské hlubiny – což jsou hlubiny milosti, kterou k nám Bůh vylévá ve všech životních stanicích, v nichž se nacházíme. [3]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Rory McEntee and Adam Bucko, introduction to The New Monasticism: An Interspiritual Manifesto for Contemplative Living (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2015), xxi.
[2] Merton to Pope John XXIII, November 10, 1958, in The Hidden Ground of Love, ed. William H. Shannon (New York: Farrar Straus Giroux, 1985), 482.
[3] Mark Longhurst, The Holy Ordinary: A Way to God (Rhinebeck, NY: Monkfish, 2024), 15.
Image credit and inspiration: Jacob Bentzinger, untitled (detail), 2023, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Like the light of a stained-glass window making new patterns and shapes on a wall, we look at old things and old ways with new eyes and discover new ways of being.