Shrnutí třicátého osmého týdne 15. září – 20. září 2024

Neděle

Praktikující nenásilí se snaží stát se svým nejopravdovějším já tím, že se pomalu učí milovat všechny bytosti s jistotou, že všechny jsou příbuzné a že jsme povoláni tuto příbuznost konkrétně ztělesňovat, zejména uprostřed nejtěžších a nejnáročnějších konfliktů. -Ken Butigan

Pondělí

Pax Romana vytváří falešný mír obětováním druhých; Pax Christi čeká a pracuje na pravém míru obětováním falešného já moci, prestiže a majetku.  -Richard Rohr 

Úterý

Nenásilí je využívání moci ve snaze řešit konflikty, zranění a problémy s cílem uzdravit a pozvednout, upevnit společenství a pomoci lidem vzít moc do vlastních rukou a tvořivě ji využívat. -James Lawson

Středa

Vnitřní mír, o kterém mluvím, neznamená být prostě milý, pasivní nebo se nechat bez protestů deptat. Není to pasivní nenásilí, ale nenásilí odvážného jednání. -Jean Zaru

Čtvrtek

Aktivní nenásilí začíná pravdou, že veškerý život je posvátný, že všichni jsme děti Boha míru, a proto bychom nikdy nemohli ublížit nebo zabít jinou lidskou bytost, natož mlčet, když zuří války, lidé umírají v chudobě a jaderné zbraně a ničení životního prostředí ohrožují nás všechny. -John Dear

Pátek

Když nám někdo ublíží, chceme mu to vrátit. Je to přirozený obranný mechanismus našeho ega. Prostřednictvím modlitby a kontemplace se měníme zevnitř – z pozice moci do pozice zranitelnosti a solidarity, což postupně vše mění.  -Richard Rohr

Praktikování nenásilí

Třicátý osmý týden praxe

 Desatero pro spiritualitu nenásilí

Františkánští tvůrci míru Rosemary Lynchová a Alain Richard stanovili deset „přikázání“ pro ty, kdo se snaží žít duchovním životem nenásilí. Nazvali je „Desatero pro spiritualitu nenásilí“:

Aktivní nenásilí nás vyzývá:

• Naučit se rozpoznávat a respektovat „posvátno“ v každém člověku, včetně nás samých, a v každém kousku stvoření…..
• Abychom hluboce přijali sami sebe, „takového, jaký jsem“, se všemi svými dary a bohatstvím, se všemi svými omezeními, chybami, nedostatky a slabostmi, a abychom si uvědomili, že jsem přijat Bohem…..
• Uvědomit si, že to, co mi na druhém vadí, a možná se mi dokonce hnusí, pochází z mých potíží připustit si, že stejná skutečnost žije i ve mně….
• Zříci se dualismu, mentality „my-oni“ (manicheismu). Ta nás rozděluje na „dobré/špatné lidi“ a umožňuje nám démonizovat protivníka. Je to kořen autoritářského a výlučného chování. Generuje rasismus a umožňuje konflikty a války.
• Čelit strachu a vypořádat se s ním ne hlavně s odvahou, ale s láskou.
• Pochopit a přijmout, že nové stvoření, budování milovaného společenství, se vždy uskutečňuje s druhými. Nikdy se nejedná o „sólový čin“….
• Vnímat sebe sama jako součást celého stvoření, k němuž pěstujeme vztah lásky, nikoliv panství, a pamatovat na to, že ničení naší planety je hluboce duchovní, nikoliv pouze vědecký či technologický problém. Jsme jedno.
• Být připraveni trpět, možná i s radostí, pokud věříme, že to pomůže osvobodit božské v druhých. K tomu patří i přijetí našeho místa a okamžiku v dějinách s jeho traumaty, s jeho nejednoznačností.
• Být schopni oslavovat, radovat se, když byla Boží přítomnost přijata, a když nebyla, pomoci tuto skutečnost objevit a uznat.
• Zpomalit, být trpěliví, zasévat semínka lásky a odpuštění do vlastních srdcí a do srdcí lidí kolem nás. Pomalu budeme růst v lásce, soucitu a schopnosti odpouštět.

Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.  

Translated with DeepL.com (free version)

Prameny:

Rosemary Lynch and Alain Richard, “The Decalogue for a Spirituality of Nonviolence,” in From Violence to Wholeness: A Ten Part Program in the Spirituality and Practice of Active Nonviolence, Ken Butigan with Patricia Bruno (Las Vegas, NV: Pace e Bene Franciscan Nonviolence Center, 1999), 18.

Image credit and inspiration: David Clode, untitled (detail), 2018, photo, Australia, Unsplash. Click here to enlarge image. Like a butterfly in open hands, peacemaking requires the humility of opening our hearts to the delicate dance of co-creating a just peace.