Třicátý osmý týden: Být mírem, vytvářet mír
Než začnete mluvit o míru, musíte ho mít nejprve ve svém srdci. -Svatý František z Assisi
Otec Richard Rohr píše o zásadní křesťanské výzvě k nenásilí:
Gandhí káral křesťanstvo
Generace křesťanů jako by zapomněly na Ježíšovo učení o nenásilí. Vize mírového království jsme odsunuli do vzdáleného nebe a sotva věříme, že Ježíš mohl chtít, abychom nastavili druhou tvář tady a teď. Až hinduista Mohandás Gándhí (1869-1948) nám pomohl uplatnit Ježíšovu mírumilovnost ve velmi praktické podobě. Gándhí řekl: „Je prvotřídní lidskou tragédií, že národy na zemi, které tvrdí, že věří v poselství Ježíše, jehož označují za Knížete míru, projevují ve skutečnosti jen málo z této víry.“ [1] Rev. Dr. Martin Luther King Jr. (1929-1968), který čerpal z Gándhího spisů a příkladu, přivedl v 60. letech 20. století nenásilí do popředí hnutí za občanská práva.
naše ego bývá kruté a útočné
Školení v nenásilí pochopitelně kladlo důraz na převážně vnější metody či způsoby jednání a odporu. Ty jsou důležité a potřebné, ale musíme jít ještě hlouběji. Pokud tyto metody nebudou odrážet naše vnitřní postoje, nepřinesou trvalou změnu. Všichni si musíme přiznat, že naše skryté vnitřní postoje jsou často kruté, útočné, odsuzující a drsné. Zdá se, že ego nachází svou energii právě v tom, že má něco, čemu může odporovat, co může napravit nebo změnit. Když mysl může něco posoudit jako podřadné, cítíme se nadřazeni. Musíme si uvědomit svůj neustálý sklon k popírání reality, k odporu proti ní, k oponování jí a k útokům na úrovni naší mysli. Jedná se o univerzální závislost. [2]
Učitel nenásilí Ken Butigan chápe Boží lásku jako středobod nenásilí.
Kdo miluje nerozděluje
Naším skutečným posláním je milovat se navzájem tak, jak nás miloval Bůh. Když to bereme vážně, proměníme se v milující lidi, kterým záleží na všech bytostech. V praxi to znamená odolávat tendenci systému násilí rozdělovat svět na různé nepřátelské tábory. Základním scénářem tohoto systému je oddělit „nás“ od „nich“: … ty, kteří jsou hodni naší lásky, a ty, kteří nejsou….. Často do [nich] promítáme své vlastní nepřiznané násilí.
Nenásilí zaujímá jiný přístup.
Je třeba se naučit milovat všechny bytosti
Praktikující nenásilí se snaží stát se svým nejopravdovějším já tím, že se pomalu učí milovat všechny bytosti s jistotou, že všechny jsou nám příbuzné a že jsme povoláni tuto příbuznost konkrétně ztělesňovat, zejména uprostřed našich nejtěžších a nejnáročnějších konfliktů….. Nenásilí se zavazuje zpochybňovat každou formu násilí a vzdorovat jí. Nicméně nedochází k závěru, že protivník je absolutně a neodvolatelně neschopný milovat nebo být milován. Milovat násilníka … je tvořivý a odvážný čin, který se snaží vyprovokovat všechny zúčastněné strany k navázání kontaktu s jejich pravým já, s neposkvrněnou Boží skutečností, která přebývá v centru jejich bytí. Stručně řečeno, jejich posvátnost…. Největším dílem nenásilí je vytvářet situace, které osvobozují posvátnost nás samých i našeho protivníka. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Mohandas Gandhi: Essential Writings, selected by John Dear (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2002), 188.
[2] Adapted from Richard Rohr, Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 125–126.
[3] Ken Butigan with Patricia Bruno, From Violence to Wholeness (Las Vegas, NV: Pace e Bene Franciscan Nonviolence Center, 1999), 47, 48.
Image credit and inspiration: David Clode, untitled (detail), 2018, photo, Australia, Unsplash. Click here to enlarge image. Like a butterfly in open hands, peacemaking requires the humility of opening our hearts to the delicate dance of co-creating a just peace.