Třicátý sedmý týden: Odpuštění a milosrdenství
Otec Richard jmenuje odpuštění a milosrdenství jako dvě základní Boží vlastnosti:
Boží milosrdenství je láskyplné uchopení za ruku
Kdysi jsem Boží milosrdenství vnímal jako trpělivou, laskavou toleranci, jakési neochotné odpuštění, ale nyní se pro mě milosrdenství stalo samotným Božím sebepochopením, láskyplným povolením, ochotným porušením pravidel tím, kdo pravidla vytvořil – mrknutím a úsměvem, pevným a radostným uchopením naší ruky, zatímco my se chytáme svých hříchů a toužebně a nevěřícně hledíme na Boha.
jedná se o trvalou a nezlomnou lásku
Milosrdenství je způsob, jak popsat tajemství odpuštění. Je to víc než popis něčeho, co Bůh tu a tam udělá, je to to, kým Bůh je. Podle Ježíše „milosrdenství je to, co se mi líbí, ne oběť“ (Mt 9,13; 12,7). Toto slovo se hebrejsky řekne hesed a znamená pevnou, trvalou, nezlomnou lásku. Někdy se toto slovo překládá jako „milující laskavost“ nebo „smluvní láska“.
odevzdejme se Božímu milosrdenství
Bůh uzavřel smlouvu s celým stvořením (viz Genesis 9,8-17) a nikdy neporuší božskou stranu smlouvy. Porušena je pouze z naší strany. Boží láska je nezlomná. Je vepsána do božského obrazu v nás. Je dána, sedí tam. To my se chytáme svých hříchů a bijeme se, místo abychom se odevzdali božskému milosrdenství. Toto odmítání odpuštění je formou pýchy. Říká: „Jsem lepší než milosrdenství. Přijmu ji jen tehdy, když jsem jí hoden a mohu si zachovat takzvanou sebeúctu.“ To je milosrdenství. Pouze pokorný člověk, člověk malý, může žít v milosrdenství a po milosrdenství.
opusťme pocity nadřazenosti a touhy po moci
Tajemství odpuštění je konečným vstupem Boha do bezmoci. Podívejte se na chvíle, kdy jsme odpuštění zadržovali. Často je to náš poslední pokus udržet si nárok na toho, komu nechceme odpustit. Je to způsob, jakým si nakonec udržujeme moc nebo se snažíme získat morální převahu nad druhým člověkem: „Budu tě držet v neodpuštění a ty to poznáš jen podle mého chladu, podle toho, že se tam nepodívám, podle toho, že se odmítám usmívat.“ To je pro mě jako pro druhého. Děláme to nenápadně, abychom si udrželi pocit nadřazenosti. Neodpuštění je forma moci nad druhým člověkem, způsob, jak s ním manipulovat, zahanbovat ho, ovládat a snižovat. Bůh v Ježíši veškerou takovou moc odmítá.
Bůh odhazuje naše hříchy za sebe
Je-li Ježíš zjevením toho, co se děje uvnitř věčného Boha (viz Kol 1,15), což je jádrem křesťanské víry, pak jsme nuceni dojít k závěru, že Bůh je velmi pokorný. To je úžasné a těžko představitelné. Zdá se, že tento Bůh vůči nám nikdy nemá oprávněné nároky. Vzdávaje se toho, co jsme považovali za správnou Boží roli, tento Bůh „všechny mé hříchy strčil za Boží záda“ (viz Iz 38,17).
vlastní svatostí ničeho nedosáhneme
Ničeho nedosáhneme vlastní svatostí, ale desetitisíci odevzdání se milosrdenství. Celoživotně přijaté odpuštění nám umožňuje stát se milosrdenstvím. Milosrdenství se stává naší energií, naším smyslem. Možná jsme konečně osvícení a svobodní, když dokážeme milosrdenství přijímat i rozdávat – bez placení a trestů.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Jesus’ Alternative Plan: The Sermon on the Mount (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 1996, 2022), 145–146.
Image credit and inspiration: Riho Kitagawa, Kintsugi pottery (detail), 2021, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Kintsugi is the artform of repairing a break with gold; we allow the pottery to move forward in grace and beauty, not by discarding or erasing, but by transforming the break into art.