Třicátý sedmý týden: Odpuštění a milosrdenství
Aktivista a autor Shane Claiborne zkoumá napětí mezi spravedlností a milostí:
Cesta Násilí
Násilí je nakažlivé. Násilí plodí násilí…. Zvedni meč a zemři mečem. Zabijete nás a my zabijeme vás. Ve světě existuje nákaza násilí; šíří se jako nemoc.
Cesta milosti
Ale nakažlivá je také milost. Skutek laskavosti inspiruje další skutek laskavosti…. Jediný skutek odpuštění může působit, jako by uzdravil celý svět. Milost plodí milost. Láska se otírá o ty, kteří jsou milováni….. Nikde jinde nemůžete vidět boj milosti a nemilosti, který se vede tak zuřivě, jako v systému trestního soudnictví.
Cesta dvojí spravedlnosti
Pokud jde o slova jako „spravedlnost“, lidé mohou říkat totéž a myslet tím něco úplně jiného.
Trest smrti nám nabízí jednu verzi spravedlnosti. Je v něm obsažena citlivost: zlo by nemělo zůstat bez následků. A je za ním teologie: „Oko za oko … zub za zub“ [3. Mojžíšova 24,20].
Milost vyžaduje víru
Milost nám však nabízí jinou verzi spravedlnosti. Milost dává prostor … spravedlnosti, která je obnovující a věnuje se léčení ran způsobených nespravedlností. S milostí je však těžká práce. Vyžaduje víru – protože nás odvažuje věřit, že nejen oběti, ale i ti, kdo je činí oběťmi, mohou být uzdraveni. Není vždy snadné uvěřit, že láska je mocnější než nenávist, život mocnější než smrt a že lidé mohou být lepší než to nejhorší, co provedli.
soupeří dva názory
Tyto dvě verze spravedlnosti soupeří o naši věrnost. Jedna vede ke smrti. Druhá může vést k životu a k uzdravení a vykoupení a dalším krásným věcem. [1]
Mennonitská pastorka Melissa Florer-Bixlerová spojuje odpuštění a restorativní spravedlnost:
máme na výběr
Říká se nám, že si vybíráme, v jakém světě chceme žít. Zvolíme si bohatství, nebo Boha. Vybereme si násilí, nebo Boha. Vybereme si nacionalismus, nebo Boha. Vybereme si rasovou hierarchii, nebo Boha. Každý případ je příkladem jiného a neslučitelného operačního systému. Jeden z těchto systémů, pokud podle něj žijeme, nás svazuje v nekonečném boji a násilí, které vede k našemu vlastnímu zničení, stejně jako ke zničení ostatních…..
cesta odpuštění je aktivní křesťanství
Máme si vybrat, ve kterém světě chceme žít – ve světě retributivní spravedlnosti, nebo ve světě odpuštění. [Teolog] Karl Barth v úvahách o odpuštění píše: „Život z odpuštění není v žádném případě pasivitou, ale křesťanským životem v plné aktivitě.“ V tomto smyslu je také třeba odpustit. Barth píše, že až nakonec předstoupíme před Boha, nebude se po nás chtít, abychom skládali účty ze své zbožnosti nebo morálky. Místo toho se nás bude ptát: „Žil jsi z milosti, nebo sis bohy ustanovil sám pro sebe a možná se jimi chtěl sám stát?“. [2]
Odpouštění je společenský řád Boží vlády
Nemůžeme fungovat v obou řádech. A když do obnoveného stvoření, řádu postaveného na dobré zprávě, vstoupí svět pomsty, otráví možnost vzájemnosti, proměny a smíření. Cestou z nekonečné smyčky odplaty je uznat, že odpuštění jednotlivcům je provázáno se společenským řádem Boží vlády. [3]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Shane Claiborne, Executing Grace: How the Death Penalty Killed Jesus and Why It’s Killing Us (San Francisco, CA: HarperOne, 2016), 5, 7.
[2] Karl Barth, Dogmatics in Outline, trans. G. T. Thomson (New York: Philosophical Library, 1949), 152.
[3] Melissa Florer-Bixler, How to Have an Enemy: Righteous Anger and the Work of Peace(Harrisonburg, VA: Herald Press, 2021), 73, 75–76.
Image credit and inspiration: Riho Kitagawa, Kintsugi pottery (detail), 2021, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Kintsugi is the artform of repairing a break with gold; we allow the pottery to move forward in grace and beauty, not by discarding or erasing, but by transforming the break into art.