Třicátý sedmý týden: Odpuštění a milosrdenství
Teoložka Karen Baker-Fletcherová popisuje odpuštění jako zdroj uzdravení, který může pomoci přerušit opakující se cykly nenávisti a násilí.
Odpuštění je … akt touhy po božském překonání zla
Odpuštění je založeno na lásce, která vyžaduje spravedlnost. Odpuštění je Bohem daná milost, která osvobozuje hříšníka, aby se modlil za spásu hříšníků a osvobodil tak svět od další nenávisti, násilí a znesvěcování. Odpuštění je … akt touhy po božském překonání zla a zároveň touhy po spáse těch, kteří jím byli svedeni. Odpuštění je založeno na tvrdé božské lásce, která se modlí za moc spravedlnosti, aby přesvědčivě, mocně pohnula hříšníky ke spravedlnosti navzdory všem viditelným překážkám, aby zlo bylo přemoženo.
Bolest ze zranění při odpuštění jednoduše nevyprchá, ale začne léčit
Naproti tomu nenávist touží po trvalém zničení druhého. Nenávist má negativní schopnost infikovat duše dobře věřících lidí i bezvěrců, když se ocitnou na straně hříchu. Nenávist svádí nenáviděné k nenávisti. Odpuštění osvobozuje hříšníka a osvobozuje ho od pokračování v zaběhnutém cyklu nenávisti. Bolest ze zranění při odpuštění jednoduše nevyprchá. To by bylo popřením stvořeného a božského lidství. Naopak, bolest zůstává, ale proměňuje se v léčivou sílu soucitu s hluboce zraněným světem a v radost všude tam, kde se objeví svědek uzdravení. [1]
Díky své práci v hnutích za sociální spravedlnost pojmenovává učitelka vtělení Prentis Hemphill vnitřní sílu vědomého aktu odpuštění.
Odpuštění a milost nabízí ještě více –
Odpuštění a milost mohou každé kultuře nabídnout mnohem více, než jim přisuzujeme. V dnešní době se s nimi setkáváme jen zřídka, přesto tam, kde jsem je viděl a kde mi byly nabídnuty, jsem si uvědomila, že to nejsou slabé, ubohé emoce lidí, kteří si neváží sami sebe. Jsou velkorysým darem lidí, kteří vědí, že jejich hodnotu nelze snižovat ani snižovat. Když nabízíme milost nebo odpuštění, odmítáme falešnou korelaci mezi naší hodnotou a činy.
– odpouštíme proto, abychom druhého pozvali zpět k našemu nejvyššímu já
Nemluvím však o tom druhu milosti nebo odpuštění, který se rozmazluje nebo podbízí. Neodpouštíme z vlastního zoufalství nad druhým člověkem; odpouštíme proto, abychom druhého pozvali zpět k našemu nejvyššímu já, zpět k našim závazkům. Jde o uznání toho, že někomu bylo ublíženo, a odpuštění rozšiřuje možnost zkusit to znovu.
Začněme odpouštět v rodině a nejbližším okolí
S odpuštěním a milostí jsem se potýkala, stejně jako se s nimi potýká většina z nás, protože naše srdce byla často zlomena a často jsme byli zrazeni. Myslím, že je důležité, abychom dbali na varování. Možná se nakonec všichni naučíme odpouštět široko daleko tak, jak to učila náboženství. Ale uvažovat o tom tímto způsobem je pro mě příliš vysoký úkol. Možná teď potřebujeme odpouštět jen v blízkém okolí: lidem v našich rodinách a komunitách, lidem, vedle kterých bojujeme. Než abychom odsuzovali milosrdenství, raději ho zkusíme v malých dávkách. Odtud se možná odpuštění a milost rozšíří a pokryjí nás, stanou se více vzduchem, který dýcháme. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Karen Baker-Fletcher, Dancing with God: The Trinity from a Womanist Perspective (St. Louis, MO: Chalice Press, 2006), 113–114.
[2] Prentis Hemphill, What It Takes to Heal: How Transforming Ourselves Can Change the World (New York: Random House, 2024), 173–174.
Image credit and inspiration: Riho Kitagawa, Kintsugi pottery (detail), 2021, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Kintsugi is the artform of repairing a break with gold; we allow the pottery to move forward in grace and beauty, not by discarding or erasing, but by transforming the break into art.