Třicátý šestý týden: Přátelství s přírodou
Teolog Howard Thurman (1899-1981) se podělí o posvátné spojení s přírodou, které poprvé zažil jako dítě:
Obejmutý noční přírodou
Když jsem byl malý, nacházel jsem v přírodě více přátelství než mezi lidmi…..
Pro mé dětství měl význam soumrak, protože noc byla víc než společník. Byla to přítomnost, výmluvné klima. V noci bylo něco, co jako by přikrývalo mou duši jako jemná deka. Noci na Floridě, když jsem vyrůstal… nebyly temné, byly černé. Když nebyl měsíc, hvězdy visely jako lucerny, tak blízko, že jsem měl pocit, že by se člověk mohl natáhnout a vytrhnout je z nebe. Noc měla svůj vlastní jazyk…. To mě uklidňovalo a přistihl jsem se, že si přeji, aby noc spěchala a přišla, protože pod jejím příkrovem by se moje mysl mohl toulat. Cítil jsem se obejmutý, zahalený, držený v bezpečí. Nějakým fantastickým způsobem mi noc patřila.
Noc uměla řešit starosti dne
Věděl jsem, že všechna malá tajemství mého života a mého srdce a všechny mé nejintimnější a nejosobnější myšlenky nebudou porušeny, když je před sebou v noci rozprostřu. Když se mi přes den něco nepovedlo, vyřešil jsem si to ve tmě, když jsem ležel ve své posteli, kolébán nočním nebem…..
a oceán mi ukazoval velikost světa
Oceán a řeka se se mnou spřátelily, když jsem byl ještě dítě….. Často, když byl odliv… [bylo] více než kilometr naplaveného písku…. Tady jsem našel, sám, zvláštní požehnání. Oceán a noc společně obklopovaly můj malý život jistotou, kterou nemohlo urazit chování lidských bytostí. Noční oceán mi dával pocit bezčasí, existence mimo dosah přílivu a odlivu okolností. Cítil jsem, že smrt je v této přírodní náruči bezvýznamná.
Ani bouře na Floridě, kde Thurman vyrůstal, nevyvolávaly strach:
A náš velký dub byl můj kamarád
Když se strhla bouře, větve velkého dubu na našem dvorku se lámaly a padaly. Ale nejvyšší větve dubu se kývaly a ustupovaly jen natolik, aby se zachránily před utržením. Potřeboval jsem sílu toho stromu a stejně jako on jsem se chtěl udržet na zemi. Nakonec jsem zjistil, že mezi mnou a dubem je jedinečný vztah. Mohl jsem sedět opřený zády o jeho kmen a pociťovat stejný klid, jaký ke mně přicházel v noci v posteli. Mohl jsem sáhnout do tichých míst svého ducha, vytáhnout své modřiny a radosti, rozložit je a mluvit o nich. Mohl jsem s dubem mluvit nahlas a věděl jsem, že mi rozumí. I on byl součástí mé reality, stejně jako les, noc a bušící příboj, moji nejranější společníci, kteří mi dávali prostor.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Howard Thurman, With Head and Heart: The Autobiography of Howard Thurman (New York: Harcourt Brace Jovanovich, 1979), 7–9.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, love and reeds (detail), 2021, photo, Los Angeles. Click here to enlarge image. We love nature as a friend, holding it gently and developing a relationship through our bodies.