Třicátý čtvrtý týden: Moudrost mentorů
Otec Richard Rohr považuje neduální myšlení za základní znak mentora.
Toužíme mít vzor
V každé fázi cesty toužíme po mentorech, kteří jsou důvěryhodní a spolehliví, ale západní kultura má tendenci vytvářet spíše staříky než skutečné mentory, kteří nás mají co naučit.
Dualisticky myslící lidé nemohou být vzorem – mentorem
Mnozí z nás se s přibývajícím věkem stávají rigidnějšími a názorově vyhraněnějšími. Měli bychom se posunout od dualistického myšlení mladých lidí k neduální mysli zkušenosti a zralosti. Proto by starší lidé měli být za stejných podmínek zdatnější v trpělivosti, odpuštění, milosrdenství a soucitu než dospívající. Pokud zůstaneme sebejistými, svéprávnými, sebestřednými dualistickými mysliteli, nemůžeme se stát staviteli mostů ani činiteli smíření – a to ani ve vlastních rodinách či sousedství.
Dualistické chyby v myšlení:
V současné době se zdá, že příliš mnoho našich náboženských vůdců nemá zájem o skutečný mezináboženský dialog. Zdá se, že naši politici nejsou schopni hledat společné dobro a místo toho se věnují modelům vítězství a prohry. Lidé v čele finančních odvětví žijí z extravagantních odměn, zatímco velká část světa hladoví. Lidé, kteří se mohli stát mentory, místo toho, aby se odklonili od dualistického myšlení, využili systém k tomu, aby se ještě více upevnili a stali se dualisty. [1]
Otec Richard pojmenovává, jak jsou mentoři povoláni k tomu, aby podporovali druhé v jejich „skutečné práci“:
Mentor nečistí nádobu zvenčí ale zevnitř
Mentor je někdo, kdo nás doprovází a vede nás skutečnou službou, která bude vždy zaměřena na naše nitro, nikoliv na vnějšek. Není to mít správné náboženství, správný plat, správný dům. Skutečná práce je prací druhé poloviny života. Jak říká Ježíš: „Nečistěte nádobí zvenčí. Mně jde o vnitřek“ (viz Mt 23,25-29).
Vnitřek zahrnuje naše postoje, naše záměry, naši mysl, naše srdce, proč skutečně děláme to, co děláme.
Hledám změnu sebe ne druhých
Skutečná služba se vždy týká vás – ne druhých. Říká: „Mou prací není měnit druhé lidi. Změnit se musím já.“ Mnozí lidé jsou posedlí tím prvním, ale naším úkolem není zbavovat se „špatných lidí“ ve světě. To je náboženství prvního stupně, které se zabývá marginalizací nehodných prvků, což jsou vždycky náhodou „lidé, kteří nejsou jako já“. To se děje v každé zemi, kultuře, skupině a náboženství, protože to je první polovina života. Když nemáme kulturu moudrosti nebo mentorství, zůstává tato úroveň v centru pozornosti.
Hledám svoji duši a neskrývám jí
Když se přesuneme na úroveň duše, vnější znaky nejsou tak určující; role, tituly, kostýmy, věk a rasa už nejsou těmi nejdůležitějšími otázkami. Duše rozpoznává duši a mentor prezentuje svou vlastní duši bez příkras: „Jsem to, co jsem, se všemi bradavicemi. Mám nějaké chyby, ale vím, že mám i nějaké dary. Nabízím vám své dary a doufám, že mé bradavice nebudou těmto darům stát v cestě.“ Takového upřímného mentora všichni chceme a naše civilizace ho potřebují, aby nás vedl ke skutečnému dílu. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, On the Threshold of Transformation: Daily Meditations for Men,compiled and selected by Joe Durepos and Tom McGrath (Chicago, IL: Loyola Press, 2010), 21, 288.
[2] Adapted from Richard Rohr, Mentoring: Beloved Sons Series (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2009). Available as MP3 audio download.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, a walk in the fog with Richard, Kirsten, and Patrick(detail), 2019, photo, Albuquerque. Click here to enlarge image. Patrick Boland, Kirsten Oates, and Richard Rohr walk together—students and teacher—navigating a pathway on a cold, foggy morning.