Třicátý třetí týden: Juliána z Norwiche
V podcastu CAC Turning to the Mystics Mirabai Starr vysvětluje, co Juliána myslí „sjednocením“:
Jde o sjednocení v přítomnosti
Místo toho, aby mluvila o splynutí s Bohem nebo sjednocení s Bohem, vymyslela Juliána termín oneing,- živé sjednocení v přítomnosti. Sjednocení v přítomnosti je pro Juliánu odrazem toho, co už je. Již nyní jsme jedno s Bohem; vždy jsme byli a vždy budeme. Tento život není nic jiného než znovuprožívání této skutečnosti naší jednoty, sjednocení s Bohem. V některých ohledech je život záležitostí připomínání si toho, co vždy bylo. Toto sjednocení má samozřejmě kořeny v lásce. Není to jen sjednocení pro sjednocení. Je to sjednocení pro lásku. [1]
O sjednocení uvažuje také James Finley:
vzájemné sebedarování právě nyní
Slovo, které se mi ozývá s oneing, je přítomnost. Poeticky řečeno, děje se jen jedna věc. Nekonečná Boží přítomnost se zpřítomňuje, zpřítomňuje se skrze akt sebedarování zpřítomnění. Zpřítomňuje se a dává se celá a úplná v a jako dar a zázrak naší samotné přítomnosti v naší nicotě bez Boha. Jednota je všudypřítomnou skutečností všeho, co je. Není nic než jednota. Prvotní hřích neboli zlom je vypadnutí nebo vyhoštění z nekonečné jednoty, která jediná je skutečná….. Sjednocení, říkala Juliána, je obrácení se zpět k jednotě, která je tu vždy. Nechceme se stát jednotou; stáváme se jí v uvědomění si jednoty, kterou jsme nikdy nebyli. Je to jednota ve všech směrech. [2]
Kontemplativní teolog Howard Thurman (1899-1981) popisuje, jak můžeme Ježíš i my zakoušet Boží přítomnost:
V náruči Matky jsme Boží děti
Nakonec musí dojít k vyzrávání a dozrávání smyslu pro přítomnost. Tento smysl pro Přítomnost musí být skutečností jak na osobní úrovni, tak na úrovni společenské, přírodovědné a kosmické. Řečeno nejjednodušším náboženským jazykem, moderní [člověk] musí vědět, že [je] Božím dítětem a že Bůh života ve všech jeho částech a Bůh lidského srdce jsou jedno a totéž. Takové ujištění oživí smysl pro sebe sama a zvýrazní smysl pro dějiny hřejivostí velké důvěry. Tak budeme na život hledět klidnýma očima a pracovat na svých úkolech s přesvědčením a odstupem Věčnosti…..
Nejsme opuštěni
Všichni chceme mít jistotu, že nebudeme opuštěni životem ani opuštěni v životě….. Když se Ježíš modlil, byl si vědom, že se ve své modlitbě setkává s Přítomností, a toto vědomí bylo mnohem důležitější a významnější než vyslyšení jeho modlitby. Především z tohoto důvodu byl Bůh pro Ježíše odpovědí na všechny otázky a problémy života. Když celou svou myslí a srdcem skutečně hledám Boha a odevzdávám se v modlitbě, také já se setkávám s [Boží] Přítomností a pak sám pro sebe vím, že Ježíš měl pravdu. [3]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from James Finley and Kirsten Oates featuring Mirabai Starr, “Turning to Julian of Norwich,” Turning to the Mystics, season 6, ep. 1 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2022), podcast. Available as MP3 audio download and PDF transcript.
[2] Finley, “Turning to Julian.”
[3] Howard Thurman, Deep Is the Hunger: Meditations for Apostles of Sensitiveness (Richmond, IN: Friends United Press, 1973), 144, 146.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, The Showings, translation by Mirabai Starr (detail), 2022, photo, Albuquerque. Original translation by Mirabai Starr. Cover art by Erin Currier. Click here to enlarge image. Julian of Norwich gazes at us with calm in the midst of her blazing visions.