Třicátý třetí týden: Juliána z Norwiche
James Finley pojmenovává, jak utrpení Juliánovy doby rezonuje s tím naším:
Juliána žila v těžkém období Evropy
Juliána si za svého života velmi dobře uvědomovala utrpení světa. Byl to dýmějový mor, skutečně bolestivá smrt, která se přehnala a zabila mnoho a mnoho lidí. Viděla to. V té době byl zavražděn arcibiskup z Canterbury. Během této doby měla církev tři papeže a každý z papežů exkomunikoval dva další papeže. V této době probíhala stoletá válka s Francií. Velmi dobře si uvědomovala utrpení a krizi světa. Také lidé, kteří přicházeli k oknu jejího kotviště nebo poustevny, aby si s ní popovídali o duchovním vedení, na ni jistě vybalovali své zápasy, obavy a podobně.
Naše doba také není lehká
Myslím, že právě v tom nám může být Juliána obzvlášť užitečná – protože si uvědomujeme, v jak traumatizující době žijeme, v době politických sporů a svárů, brutality válek, násilí předsudků a ohrožení životního prostředí. Jsme na tyto věci citliví, jak se tedy naučit být uzdravující přítomností uprostřed až příliš často traumatizovaného a traumatizujícího světa? Jak nám Juliánův vhled do tajemství kříže jako milující jednoty Boha s námi může pomoci zůstat uprostřed utrpení zakotveni a přítomni a nenechat se jím tak snadno zmítat a přetěžovat v naší neustálé citlivosti a reakci na něj?…?
Je třeba si najít ukotvení
Uprostřed naší doby, situace a okolností, v hlubinách, je místo, které je v této jednotě s udržující Boží jednotou s námi hlubší, hlubší, hlubší, hlubší. [1]
Anglická básnířka a spisovatelka Ann Lewinová poukazuje na houževnatost Juliánovy důvěry a naděje:
Juliána se snažila udržet si optimismus
„Všechno bude dobré“ je jeden z Juliániných nejznámějších výroků, ale snad by nám mohlo být odpuštěno, kdybychom odpověděli: „To si děláš legraci.“ „Všechno bude dobré“ je jeden z Juliániných nejznámějších výroků. Jak může někdo, kdo si je vědom reality života, říkat, že všechno bude dobré? Křesťané jsou někdy vinni tím, že nabízejí takovou lehkovážnou útěchu, která říká: „Nebojte se, zítra bude lépe.“ To není pravda. Zkušenost nám říká, že může být klidně hůř. Juliána žila v době, kdy se blahobyt potýkal s mnoha výzvami, a musela někdy skrze zuby říkat „všechno bude dobré“: stejně jako my věděla, že je těžké udržet si tuto víru, když je kolem nás tolik věcí, které ji zpochybňují. [2]
Lewinová poukazuje na Juliáninu důvěru v Boha, která jí dodává odvahu:
Věřila, že nebudeme přemoženi
[Bůh] Neřekl: „Nebudeš napadán, nebudeš trápen, nebudeš znepokojen, ale řekl: Nebudete přemoženi. Bůh chce, abychom dbali na jeho slova a vždy byli silní ve své jistotě, v blahobytu i v bědách, protože nás miluje a má v nás zalíbení, a tak si přeje, abychom ho milovali, měli v něm zalíbení a velmi mu důvěřovali, a všechno bude dobré. [3]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from James Finley, “Julian of Norwich: Session Two,” Turning to the Mystics, season 6, ep. 4 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2022), podcast. Available as MP3 audio download and PDF transcript.
[2] Ann Lewin, Love Is the Meaning: Growing in Faith with Julian of Norwich (Norwich, Norfolk, UK: Canterbury Press, 2010), 50.
[3] Julian of Norwich, Showings 22 (Short text), trans. Edmund Colledge and James Walsh (New York: Paulist Press, 1978), 165.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, The Showings, translation by Mirabai Starr (detail), 2022, photo, Albuquerque. Original translation by Mirabai Starr. Cover art by Erin Currier. Click here to enlarge image. Julian of Norwich gazes at us with calm in the midst of her blazing visions.