Třicátý týden: Dýchání pod vodou, druhý týden
Každodenní zkoumání vědomí zní jako velmi dobrá věc. -Richard Rohr
Pokračovat v osobní inventuře, a když jsme se mýlili, okamžitě to přiznat. -Krok 10 Dvanácti kroků
Richard Rohr pojmenovává, jak je 10. krok prospěšný, když se praktikuje z kontemplativního postoje:
Zpytování svědomí
Musím se přiznat: Když jsem si poprvé přečetl 10. krok, chtěl jsem si říct: „Dobře, tak pojďme, přejdeme k něčemu pozitivnějšímu a rozvinutějšímu. Začíná mi to připadat jako nekonečné zpytování svědomí a bude to lidi donekonečna držet v pupku“. Stále si uvědomuji, že to pro některé představuje nebezpečí.
přirozené svědomí
Při svém františkánském výcviku jsme se od jezuitů učili o každodenní a osobní praxi „zpytování svědomí“. Jistě to mělo moudrý záměr a u některých to fungovalo, ale věřím, že lidé se zralým svědomím to stejně dělají přirozeně, díky silně vyvinutému smyslu pro dobro a zlo. Dnes mnozí jezuité místo toho doporučují „zpytování vědomí“, které mi připadá mnohem plodnější.
Ustoupit ze své připoutanosti jen k sobě
Vědomí není vidění, ale to, co vidím, že vidím. Není poznávajícím, ale tím, co ví, že já poznávám. Není to pozorovatel, ale to, co je základem mého pozorování a co mě pozoruje. Abychom si byli skutečně vědomi, musíme ustoupit od své nutkavosti a připoutanosti k sobě samým. [1]
Benediktinská sestra Macrina Wiederkehr (1939-2020) navrhuje sérii otázek pro každodenní „zkoušku vědomí“:
Otázky pro zpytování
Jsou uši mého srdce otevřené Božímu hlasu?
Jsou uši mého srdce otevřené pro potřeby mých sester a bratří?
Vidí oči mého srdce Boží tvář ve všech stvořených věcech?
Co vím, ale žiji, jako bych nevěděl?…
Existuje někdo, včetně mě samotného, komu musím odpustit?
Kdy jsem dnes zažil, že se mé srdce otevřelo dokořán?…
Jaká věc v mém životě stojí na špičkách a volá: „Mohu poprosit o pozornost?“ Jaká věc v mém životě je ta, která stojí na špičkách a volá: „Mohu poprosit o pozornost?“ Co potřebuje mou pozornost? [2]
Richard pokračuje:
do hlubiny našeho nitra
Pokud se poslouchá – naslouchá a vede ke konání v srdci – vědomí se stane velmi moudrým učitelem moudrosti duše. Bude nás učit z hloubi našeho nitra (Jeremiáš 31,33 i Římanům 2,15 jej popisují jako „zákon vepsaný do našich srdcí“). Někteří ji nazývají „vnitřní svědectví“. Na určité úrovni lze duši, vědomí a Ducha svatého dobře považovat za totéž, a to vždy větší než já, sdílené, a dokonce věčné.
Duch nám pomůže v naší slabosti
Krok 10 moudře nezdůrazňuje morální inventuru, která se stává příliš sebestřednou a sebekritickou, ale místo toho mluví o „osobní inventuře“. Jinými slovy, stačí se pozorovat objektivně, klidně a soucitně. Když to dokážeme udělat z nové pozorovací platformy a perspektivy jako uzemněné Boží dítě, „Duch nám pomůže v naší slabosti“ (Římanům 8,26). Z této nanejvýš pozitivní a důstojné pozice můžeme pustit z hlavy, a dokonce snadno přiznat svá pochybení. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Selected from Richard Rohr, Breathing under Water: Spirituality and the Twelve Steps, 10th anniv. ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2011, 2021), 81–82.
[2] Macrina Wiederkehr, Seven Sacred Pauses: Living Mindfully through the Hours of the Day (Notre Dame, IN: Sorin Books, 2008), 168.
[3] Rohr, Breathing under Water, 82, 83, 85–86.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, bubble detail (detail), 2020, photo, Albuquerque. Click here to enlarge image. Air is released as bubbles when water hits water. Where do we find oxygen when we’re underwater?