Třicátý týden: Dýchání pod vodou, druhý týden
Přinášíš-li svůj dar k oltáři a vzpomeneš-li si tam, že tvůj bratr nebo sestra proti tobě něco mají, jdi se s ním nejdříve usmířit a pak se vrať a předlož svůj dar. -Matouš 5,23-24
Udělali jsme si seznam všech osob, kterým jsme ublížili, a byli jsme ochotni je všechny usmířit. -Krok 8 Dvanácti kroků
Otec Richard pojmenovává důležitost uznání špatnosti a ublížení a zároveň důvěry v dar milosti:
Napravit dřívější chyby
Navzdory vyšší ekonomii milosti a milosrdenství, kterou Ježíš žil a učil, neodhodil zcela nižší ekonomii zásluh nebo „zadostiučinění“. Navzájem na sebe navazují a nižší sama o sobě nestačí na skutečně velké životní úkoly – lásku, odpuštění, snášení nespravedlivého utrpení a samotnou smrt. Když přecházíme na zralejší stupně lásky a proměny, nepřeskakujeme dřívější stupně. Musíme se vrátit zpět a napravit dřívější chyby. Jinak se může stát, že nás – nebo ty, kterým jsme ublížili – nečeká žádné uzdravení ani otevřená budoucnost.
vše musí být smířeno a vyúčtováno
Bůh nám plně odpouští, ale dopad nebo „karma“ našich chyb zůstává a my se stále musíme vracet a napravovat pouta, která jsme porušili. Jinak nám druzí nemusí být schopni odpustit a pravděpodobně neodpustíme ani my sami sobě. „Úžasná milost“ není způsob, jak se vyhnout upřímným lidským vztahům. Je to spíše způsob, jak je znovu obnovit – ale nyní již s milostí – pro osvobození obou stran. V duchovním světě nic jen tak nezmizí, vše musí být smířeno a vyúčtováno. [1]
Anne Lamottová vypráví o tom, jak ji její syn pohnal k odpovědnosti poté, co na internetu zveřejnila necitlivé komentáře, a zamýšlí se nad prožíváním milosrdenství:
Omluva
[Můj syn] mě požádal, abych se veřejně omluvila. Nechtěla jsem, protože stovky lidí, kteří mě napadli, byly tak zlomyslné….. Můj syn mi řekl, že o to nejde. Šlo o to, že jsem udělala něco pod svou úroveň, co ublížilo mnoha lidem, a že musím věci napravit.
Mluvili jsme o tom po telefonu a on řekl: „Mám tě rád, ale udělala jsi chybu. Udělala jsi hroznou věc. Prosím, omluv se. Nehodlám to nechat být. A já tě taky nenechám odejít.“ A taky jsem se na to podíval. Měl slzy na krajíčku. Bylo mi špatně od žaludku.
Později mi poslal e-mail: „Musíš udělat správnou věc, mami. Mám tě rád.“
Napsala jsem veřejnosti, že je mi to hluboce, jednoznačně líto, i když jsem se ve skrytu duše stále cítila nepochopená….. Udělala jsem to nedokonale, jak nejlépe jsem uměla, přiznala jsem, že jsem se mýlila. Vyjádřil jsem lítost. Bylo to hrozné.
Můj syn mi byl vděčný, ale na chvíli odtažitý…. Projevení milosrdenství ho něco stálo a projevení milosrdenství vůči mně samotné mě stálo ještě víc, a to nás oba rozrostlo, že jsem to podělala na tak velkém jevišti. Naučilo mě to, že milosrdenství je plášť, který vás obklopí a ochrání….. Může vám pomoci si odpočinout a znovu se na chvíli nadechnout, což je to jediné, co kdy máme. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Selected from Richard Rohr, Breathing under Water: Spirituality and the Twelve Steps, 10th anniv. ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2011, 2021), 65.
[2] Anne Lamott, Hallelujah Anyway: Rediscovering Mercy (New York: Riverhead Books, 2017), 41–42.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, bubble detail (detail), 2020, photo, Albuquerque. Click here to enlarge image. Air is released as bubbles when water hits water. Where do we find oxygen when we’re underwater?