Shrnutí dvacátého devátého týdne -14. července – 19. července 2024

Neděle

Dovolte mi shrnout základní způsoby, jakými podle mého názoru Ježíš a Dvanáct kroků AA říkají totéž, ale s odlišným slovníkem: Trpíme, abychom se uzdravili. Vzdáváme se, abychom zvítězili. Umíráme, abychom žili. Vzdáváme se, abychom si to udrželi.  -Richard Rohr

Pondělí

Radikální bezmoc je radikální svoboda, která vás osvobozuje od potřeby ovládat oceán života a umožňuje vám naučit se, jak se v něm nejlépe pohybovat. -Rami Shapiro 

Úterý

Abychom se mohli konečně odevzdat uzdravení, musíme v sobě nechat otevřít tři prostory – a to všechny najednou: svou umíněnou hlavu, své uzavřené srdce a své bránící se a bráněné tělo. To je práce spirituality.  -Richard Rohr 

Středa

Přijetí se stává nejpodivnějším a nejsilnějším druhem síly. Odevzdání se neznamená vzdát se, jak si často myslíme; je to odevzdání se okamžiku, události, osobě, situaci, a dokonce i Bohu. -Richard Rohr 

Čtvrtek

Ježíš nechválí jen dobré morální chování nebo nekritizuje nemorální chování, jak bychom mohli očekávat. Místo toho mluví o něčem, co je zachyceno na očích. Ví, že pokud vidíme správně, jednání a chování se nakonec postará samo o sebe.  -Richard Rohr 

Pátek

Všichni musíme dělat svou práci. Být zodpovědní a jít se uzdravit, současně, nepřetržitě. Nikdy není pozdě. Každý z nás je vzácný. Společně musíme prolomit každý cyklus, který nás nutí na to zapomínat.  – adrienne maree brownová

Uvolnění našeho odporu

Cvičení dvacátého devátého týdne

Jediné, na čem záleží, není to, co lidé chtějí nebo se snaží dělat, ale Boží milosrdenství. -Římanům 9,16, Jeruzalémská bible

Byli jsme zcela připraveni na to, že Bůh odstraní všechny tyto charakterové vady.

-Šestý krok Dvanácti kroků

Pracovat a zároveň se spolehnout na pomoc

Otec Richard nás vyzývá k zápasu s paradoxní povahou Boží milosti a našeho úsilí:

Šestý krok se potýká se starým paradoxem o slepici a vejci – a řeší ho. Nejprve uznává, že musíme pracovat na tom, abychom viděli své četné odpory, výmluvy a blokády, ale pak musíme plně uznat, že jen Bůh může udělat odstranění! Ale co má být dřív, milost, nebo odpovědnost? Odpověď zní, že na prvním místě je obojí. 

odevzdat i převzít odpovědnost

Jediné, co můžeme udělat, je ustoupit z cesty a duše se pak vydá přirozenou cestou. Milost je stvoření vlastní od samého počátku (Genesis 1,2), stejně jako jaro; ale dá nám hodně práce ustoupit z cesty a umožnit této milosti plně působit a osvobozovat. 

Zdá se, že se musíme odevzdat i převzít odpovědnost. Nebo, abychom obrátili starý aforismus, musíme se modlit, jako by vše záviselo na nás, a pracovat, jako by vše záviselo na Bohu (ano, čtete správně!). [1] 

V deníku Breathing Under Water Companion Journal otec Richard vybízí čtenáře, aby se v 6. kroku ponořili hlouběji: 

vše záleží na Bohu

Co vám brání přiznat si své charakterové vady? Co vám brání v tom, abyste byli zcela připraveni nechat se ovládnout Bohem? 

Je pro vás pohodlnější jednat, nebo čekat? Co se stane, když k problému přistoupíte z opačného postoje, než jaký obvykle preferujete? 

Jak by to vypadalo, kdybyste „pracovali, jako by vše záleželo na Bohu?“ Jak by se změnila vaše modlitba, kdybyste přijali poznání, že se „modlíte, jako by vše záleželo na vás“? [2] 

Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.

Translated with DeepL.com (free version)

Prameny:

[1] Adapted from Richard Rohr, Breathing under Water: Spirituality and the Twelve Steps, 10th anniv. ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2011, 2021), 49, 52. 

[2] Richard Rohr, Breathing under Water Companion Journal: Spirituality and the Twelve Steps (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2015, 2021), 53, 55, 57. 

Image credit and inspiration: Jenna Keiper, drop (detail), 2020, photo, Albuquerque. Click here to enlarge image. Water’s shapes and currents can be confusing. Where is the beauty in being underwater?