dýchání pod vodou, první týden
Přiznali jsme Bohu, sobě i druhému člověku přesnou povahu svých křivd.-Krok 5 Dvanácti kroků
Richard Rohr označuje odpovědnost a zpověď za zásadní v procesu uzdravování:
Společná zpověď k vzájemnosti
Raní křesťané byli povzbuzováni k účasti na uzdravující síle společné zpovědi: „Vyznávejte si tedy navzájem své hříchy a modlete se jeden za druhého, a to vás uzdraví“ (Jak 5,16). Pátý krok Dvanácti kroků říká totéž. Je zřejmé, že určitá představa vzájemné odpovědnosti a osobní zodpovědnosti za naše chyby a selhání je pro uzdravení nebo obnovení skutečných lidských vztahů nezbytná.
Jedině láska působí skutečnou, zdravou vnitřní proměnu
Když si my lidé upřímně a pokorně „přiznáme“ navzájem „přesnou povahu svých chyb“, vždy dojde k lidskému a zlidšťujícímu setkání, které obě strany hluboce obohatí, a dokonce změní život – často navždy! Už to není cvičení, jak dosáhnout morální čistoty nebo znovu získat Boží lásku, ale ve skutečnosti přímé setkání s Boží láskou. Nejde o potrestání jedné strany, ale o osvobození obou stran. Bůh odolává našemu zlu a přemáhá ho dobrem, nebo jak by mohl Bůh totéž žádat od nás! Bůh nás šokuje a omračuje láskou. Jedině láska působí skutečnou, zdravou vnitřní proměnu. Nátlak, pocit viny, vyhýbání se nebo společenský tlak to nedokážou.
Omluva a odpuštění
Bez omluvy a odpuštění se nic nového nestane. To jsou božské technologie, které regenerují každou dobu a každou situaci. Ti „nespoutaní“ jsou nejlépe připraveni k tomu, aby rozvázali zbytek světa. [1]
Spisovatelka a aktivistka Adrienne Maree Brownová normalizuje dělání chyb a práci na odpovědnosti namísto „rušení“ druhých:
Všichni pocházíme z prachu země
Řekneme si, že jsme ublížili lidem a komu. Řekneme si proč a kdo a jak nám ublížil. Řekneme si, co uděláme, abychom se uzdravili a zahojili rány, které po nás zůstaly. Budeme zodpovědní, důslední ve své zodpovědnosti, všichni se budeme odnaučovat, všichni se budeme plazit k důstojnosti. Budeme se učit stanovovat a udržovat hranice, komunikovat bez manipulace, dávat a přijímat souhlas, žádat o pomoc, milovat své stíny, aniž bychom jim dovolili ovládat naše vztahy, a pamatovat, že jsme ze země, ze zázraku, z celku, z mohutné řeky – lásky, života, života, lásky.
Všichni se potřebujeme léčit
Všichni máme před sebou práci. Naše práce je ve světle. Nemáme dokonalou morální půdu, na které bychom mohli stát, formováni touto toxickou složitou dobou, jakou jsme. Možná nemáme čas ani emocionální kapacitu, abychom společně prošli každou cestu. Všichni se v tuto chvíli zmítáme v neznámu, jsme vyděšení, napjatí až za hranice svých možností, stydíme se a uvědomujeme si, že budoucnost je v našich rukou. Všichni musíme udělat svou práci. Být zodpovědní a jít se léčit, současně, nepřetržitě. Nikdy není pozdě.
Společně najdeme strategii k osvobození
Nás nezruší. Vzdáme-li se této strategie [rušení], naučíme se společně jiné strategie, které nám nakonec pomohou prolomit tyto cykly, osvobodit budoucí generace od břemene naší společné i soukromé bolesti a nezanechat v kostech nic nevyslovitelného, žádnou hanbu v naší špíně.
každý z nás je cenný
Každý z nás je vzácný. My společně musíme prolomit každý cyklus, který nám na to dává zapomenout. [2]
Prameny:
[1] Selected from Richard Rohr, Breathing under Water: Spirituality and the Twelve Steps, 10th anniv. ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2011, 2021), 35, 44, 38, 40, 46.
[2] adrienne maree brown, We Will Not Cancel Us: And Other Dreams of Transformative Justice (Chico, CA: AK Press, 2020), 76–77.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, drop (detail), 2020, photo, Albuquerque. Click here to enlarge image. Water’s shapes and currents can be confusing. Where is the beauty in being underwater?