Dvacátý devátý týden: Dýchání pod vodou, první týden
Udělali jsme si pátravou a nebojácnou morální inventuru.-Krok 4 Dvanácti kroků
Otec Richard nám pomáhá pochopit, že morální inventura neboli „práce se stíny“ je nezbytnou součástí duchovního života:
Morální hodnocení
Jsem přesvědčen, že někteří lidé jsou hnáni k závislostem, aby utišili svého neustálého vnitřního kritika, ale ten jim dává jen další věc, kterou na sobě nenávidí. Jaký to začarovaný kruh! Morální zkoumání neslouží k tomu, abychom zjistili, jak jsme dobří nebo špatní, a znovu získali nějakou morální převahu, ale k tomu, abychom začali poctivě „stínovat“, což je jádrem veškerého duchovního probuzení. Ano, „pravda vás osvobodí“, jak říká Ježíš (Jan 8,32), ale nejprve má tendenci nás učinit nešťastnými.
čistota svědomí a soucit se světem
K hlubšímu uvědomění se lidé dostávají pouze prostřednictvím záměrného boje s rozpory, konflikty, nesrovnalostmi, vnitřním zmatkem a tím, co biblická tradice nazývá „hříchem“ neboli morálním selháním. Cílem vlastně není dokonalé vyhnutí se všem hříchům, což stejně není možné (viz 1 Jan 1,8-9; Řím 5,12), ale samotný boj a z něj plynoucí setkání a moudrost. Zákon a selhání vytvářejí fólii, která vytváří konflikt, jenž vede k úplně jinému druhu vítězství, než kdokoli z nás očekával. Ne dokonalé morální vítězství, ne morální převaha, ale čistota vědomí a soucit se světem. Po třiceti letech „dokonalého“ zotavení jsou alkoholici stále nedokonalí a stále alkoholici a vědí to, což je velký rozdíl.
Hledání stínů
Takže stínování, „pátravá a nebojácná morální inventura“, je v zájmu pravdy, pokory a velkorysosti ducha, nikoliv pomsty sobě samému nebo nějakého úplného vítězství. A i když nám vidění a pojmenování našich skutečných chyb umožňuje růst a měnit se, jako ještě větší dar to může prožívat naše okolí.
Mé skutečné já
Naše stínové já není naše zlé já. Je to jen ta naše část, kterou nechceme vidět, naše nepřijatelné já z důvodu přirozenosti, výchovy a volby. Tato část popření nám umožňuje dělat zlé a kruté věci – aniž bychom je jako zlé nebo kruté rozpoznali. Průběžná práce se stínem je naprosto nezbytná, protože všichni máme dobře popřené stínové já. Všichni máme to, co nevidíme, nechceme vidět, neodvažujeme se vidět. Zničilo by to náš veřejný i osobní obraz sebe sama.
Pravda o mém já je osovobozením
Ježíš říká: „Nejprve vyndej trám ze svého oka, a pak uvidíš dost jasně, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra nebo sestry“ (Mt 7,5). Ve čtvrtém kroku jde o to, abychom se nejprve vypořádali se svým vlastním polenem, abychom přestali obviňovat, obviňovat a popírat, a tím problém vytěsnili. Jde o to vidět pravdivě a plně. Všimněte si, že Ježíš nechválí jen dobré morální chování nebo nekritizuje nemorální chování, jak bychom mohli očekávat. Místo toho mluví o něčem, co je zachyceno na očích. Ví, že pokud vidíme správně, jednání a chování se nakonec vyřeší samo.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Selected from Richard Rohr, Breathing under Water: Spirituality and the Twelve Steps, 10th anniv. ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2011, 2021), 29, 30–31, 31–32.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, drop (detail), 2020, photo, Albuquerque. Click here to enlarge image. Water’s shapes and currents can be confusing. Where is the beauty in being underwater?