Dvacátý osmý týden: Autentická transformace
Zdá se, že smyslem není jen zůstat celý život stejný, ale růst, skutečně růst a otevírat se, růst ve vidění, růst ve vědomí.-Paula D’Arcy
Vedoucí rekolekcí Paula D’Arcy vypráví o tom, jak ji proměnil hluboký zármutek ze ztráty manžela a dcery, kterou způsobil opilý řidič:
Přes ztráty mne Bůh miluje
Moje povolání k této práci přicházelo pomalu, protože nepřišlo ze světla, ale ze zkušenosti temnoty. V tomto období jsem měla ohromný pocit, že všechno, čemu jsem kdy věřila, bylo příliš malé – ne nutně špatné, ale potřebovalo růst nebo se rozšířit. Jednou z věcí, s nimiž jsem se konfrontovala, byla moje představa, že důkazem milujícího Boha je, když jsou věci ve vašem životě příznivé. Ale tváří v tvář mé ztrátě a všemu, co se stalo, něco ve mně nemohlo popřít, že Bůh je přesto milující a se mnou. V mém vědomí se začínal odehrávat značný posun.
Přes ztráty mám naději
Také jsem stále více cítila, že temnota, kterou jsem pociťovala, není temnotou bez naděje. Temnota byla světlá. Nebylo to něco, co bych v té době dokázala pojmenovat, prostě jsem cítila, že pochází z říše, která je větší než moje lidská zkušenost, a že mi chce pomoci, pokud se k ní obrátím.
Zbavila jsem se dřívějších představ o pohodlném životě
Asi bych to nazvala silou lásky, a když jsem se s ní setkala, moje touha žít se zvýšila, a to přímo uprostřed zármutku. Na všech věcech, kterými jsem se dříve trápila a na které jsem se soustředila, už nezáleželo. Když jsem se soustředila na tuto lásku, můj pohled se rozšířil. Poprvé jsem pochopila, že nic neovládám. Život se odehrával sám od sebe a mně se začaly otevírat oči pro celý svět a všechno jeho utrpení. Nebyla jsem zdaleka první, kdo ztratil manžela nebo dítě, ale ve svém dřívějším pohodlném životě, než se to stalo mně, jsem o tom moc nepřemýšlela. Ale teď, když bylo utrpení prožité, jsem si uvědomila, že je toho tolik, co musím změnit v tom, jak chápu život. Musela jsem se přenést přes své staré závěry.
Začala jsem vše vidět novýma očima
Během této doby se změnil způsob, jakým jsem se modlila. Před mou ztrátou byly mé modlitby prosbami za věci, v něž jsem doufala, že je budu mít, nebo přímluvami za druhé. Nyní moje jediná modlitba zněla: „Ukaž mi. Ukaž mi“ nebo „Nauč mě vidět“. Vedení z mého nitra mě skrze tuto modlitbu začalo proměňovat. Pocítila jsem upřímnou touhu pomoci druhým uvědomit si to, co jsem si začala uvědomovat já – že v dobách, na které neexistují snadné odpovědi a kdy je vaše utrpení velké, vám něco z nitra dokáže pomoci a chce vám pomoci. Volalo mě to dopředu, a jakmile jsem tomu věnovala plnou pozornost, i když se moje okolnosti nezměnily, měnila jsem se já. Jak se mé srdce stále otevíralo, viděla jsem vše novýma očima.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Mike Petrow, Paul Swanson, and Richard Rohr, “Stumbling over the Stumbling Stone with Paula D’Arcy,” Everything Belongs, season 1, ep. 5 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2024), podcast. Available as MP3 audio download and PDF transcript.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, web of water (detail), 2020, photo, Washington. Click here to enlarge image. Like this spider’s web, a ray of light can illuminate and transform us.