Dvacátý sedmý týden: Modlitební rytmus života
Otec Richard popisuje, jak nás praktikování kontemplace posouvá za hranice dualistického myšlení:
Činy a kontemplace
Dříve jsem si myslel, že většina z nás začíná kontemplací a sjednocujícím setkáním s Bohem a pak je skrze tuto zkušenost vedena k uvědomění si utrpení ve světě a k solidaritě s ním prostřednictvím nějaké formy jednání. Myslím, že to platí pro mnoho lidí, nicméně když čtu biblické proroky a pozoruji Ježíšův život, myslím, že se děje i opak: nejprve akce a pak potřebná kontemplace.
Rozpolcenost a kontemplace
Žádný život není imunní vůči utrpení. Když jsme solidární s lidmi, kteří čelí bolesti, nespravedlnosti, válce, útlaku, kolonizaci – seznam je dlouhý a dlouhý -, čelíme obrovskému tlaku na zoufalství, hněv nebo odmítání. Když je realita dualisticky rozdělena na dobré a špatné, správné a nesprávné, jsme i my rozpolceni. Když jsme však rozervaní, jsme nejotevřenější kontemplaci neboli neduálnímu myšlení. Zoufale se snažíme vyřešit vlastní hrůzu, hněv a rozčarování, a tak se necháváme vést do ticha, které vše drží pohromadě v celistvosti.
Zlo a kontemplace
Kontemplativní, neduální mysl neříká: „Všechno je krásné,“ i když tomu tak není. Ke „Všechno je stále krásné“ však můžeme dospět tím, že kontemplativně čelíme rozporu mezi tím, jaká realita je, a tím, jak bychom si přáli, aby byla. Musíme čelit dualistickým problémům, pojmenovat dobro a zlo a rozlišovat mezi dobrem a zlem. Nemůžeme být naivní vůči zlu, ale pokud zůstaneme zaměřeni na tuto dualitu, stanou se z nás nesympatičtí, odsuzující a odmítaví lidé. Sám jsem byl svědkem tohoto vzorce. Nakonec musíme najít větší pole, širší rámec, kterému říkáme nedvojné myšlení.
Ježíš a dualismus
Ježíš neváhá pojmenovat dobro a zlo a ukázat zlo jako vážnou věc. Ježíš často mluví v dualistických obrazech; například: „Nemůžete sloužit Bohu a mamonu“ (Mt 6,24). Kreslí ostrou hranici mezi ovcemi a kozly, dobrými a zlými (Mt 25,31-46). Ježíš však tyto dualismy překonává tím, co bychom nazvali kontemplativní myslí. Musíme být upřímní k tomu, v čem kozlové selhávají, ale nemůžeme se stát nenávistnými, ani je nemusíme trestat. Jdeme stále hlouběji, dokud je také nedokážeme milovat, jako to dělal Ježíš.
Bolest druhých a naše duše
Zdá se, že začínat nutným, dualistickým jednáním a směřovat ke kontemplaci je v dnešní době běžnější cesta. Tento vzor vidíme u Dorothy Dayové, Martina Luthera Kinga Jr. a mnoha dalších. Takoví lidé vstupují do bolesti společnosti a musí jít k Bohu, aby našli odpočinek pro svou duši, protože jejich duše jsou tak rozervané rozbitou, rozpolcenou povahou téměř všeho, včetně jich samotných.
Spojení činnosti a kontemplace
Nejdůležitějším slovem v názvu našeho centra není Akce, ani Kontemplace, ale slovo a . Potřebujeme jak akci, tak kontemplaci, abychom mohli projít celou duchovní cestou. Nezáleží na tom, co je dřív; akce nás může vést ke kontemplaci a kontemplace nás může vést k akci. Nakonec se však navzájem potřebují a živí.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger(Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 246–248.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, windows + sky fire (detail), 2020, photo, Albuquerque. Click here to enlarge image. Like these everyday windows at sunset, it’s possible to create conditions that reflect the beauty of Spirit in our very normal, everyday lives.