Dvacátý sedmý týden: Modlitební rytmus života
Mystik a teolog Howard Thurman (1899-1981) píše o kontemplativní praxi, kdy si člověk udělá čas na „soustředění“:
Tiché soustředění
Jak je dobré se soustředit!
Tiše sedět a pozorovat, jak se člověk míjí sám se sebou!
Ulice naší mysli jsou plné nekonečného ruchu;
Naše duše se ozývají střety, hlučným mlčením,
zatímco něco hluboko v nás hladoví a žízní po tichu.
a klidné ticho….
Otázky přetrvávají: co děláme se svým životem?
Jaké jsou motivy, které řídí naše dny?
Jaký je cíl našeho konání? Kam se snažíme dojít?…
Stále dokola se otázky dobývají do čekajícího okamžiku.
Když nasloucháme, vznášíme se skrze všechny zvuky ozvěny
našich turbulencí, ozývá se jiný zvuk –
Hlubší tón, který dokáže rozeznít jen ticho srdce.
je zřetelné jen díky tichu.
Proniká přímo k jádru naší bytosti. Naše otázky jsou
zodpovězeny,
naše duše se osvěží a my se vrátíme zpět do provozu.
našeho každodenního koloběhu
s klidem Věčnosti v kroku.
Jak je dobré soustředit se dolů! [1]
Duchovní vedoucí Caroline Oakesová píše o dopadu věrné praxe „soustředění se“:
Ježíš byl soustředěný v Bohu
Důvodem, proč si autoři evangelií dali záležet na tom, aby do nich zahrnuli četná vyprávění o Ježíšově návratu do Boží přítomnosti, nebylo to, aby ti, kdo jejich poselství slyšeli, mohli žasnout nad tím, jak je Ježíš soustředěný v Bohu. Pisatelé evangelií nabízeli těm, kdo budou poslouchat jejich poselství, tehdy i nyní, pozvání, abychom tuto sílu sami zakusili způsobem, který je reálný a relevantní pro náš každodenní život a vztahy.
Nepřetržitá modlitba v nás
Aktivní, angažovaní kontemplativci, kteří mění svět, si už od pouštních matek a otců třetího století uvědomují, jak moc tato výzva evangelia mění život, ba dokonce svět.
A my můžeme také….
Duchovní cesta začíná zastavením, soustředěním se v Bohu, a časem se stává neustálou a nepřetržitou modlitbou, uctíváním a spojením s Božským ve vás, které probouzí vaše bytostné já…..
Nejvnitřnější já s Bohem
Toto opakované vracení se do svého středu je jakýmsi pohybem dovnitř a ven, dovnitř a ven, podobně jako dýchání: s nádechem získáváme sílu a klid, možná vhled, možná pocit nespravedlnosti, kterou je třeba napravit, a s výdechem se vracíme zpět do světa, abychom žili podle toho, co nám bylo dáno a co jsme obdrželi…..
Když se zapojíte do některé z několika soustředěných praktik, které jsou nám dnes k dispozici, praktik, při nichž můžete jen tak být, sami, v tichu, ve vědomí svého nejvnitřnějšího já s Bohem, pak se časem stane něco svatého a mimořádného způsobem, který … si nedokážeme představit ani předvídat. Blízkost vašeho vnitřního, vztahového života se změní, k sobě samému, k druhým, k Bohu i ke světu kolem vás. Váš vztah k vlastnímu životu se nenápadně, ale hluboce změní. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Howard Thurman, “How Good to Center Down!,” in Meditations of the Heart (Boston, MA: Beacon Press, 1953, 1981, 2022), 12–13.
[2] Caroline Oakes, Practice the Pause: Jesus’ Contemplative Practice, New Brain Science, and What It Means to Be Fully Human (Minneapolis, MN: Broadleaf Books, 2023), 190, 191, 193.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, windows + sky fire (detail), 2020, photo, Albuquerque. Click here to enlarge image. Like these everyday windows at sunset, it’s possible to create conditions that reflect the beauty of Spirit in our very normal, everyday lives.