Dvacátý sedmý týden: Modlitební rytmus života
Mniši by měli vždy pilně pěstovat ticho. -Svatý Benedikt, Řehole, 42. kapitola
Pro Richarda Rohra je ticho základem, na kterém můžeme stavět svůj život:
Ticho je jaksi v samém základu veškeré skutečnosti
Ticho není jen to, co se děje kolem slov a pod obrazy a událostmi. Má svůj vlastní život. Je to fenomén s téměř fyzickou identitou. Je to bytost sama o sobě, k níž se můžeme vztahovat. Filozoficky bychom řekli, že bytí je tou základní vlastností, která předchází všem ostatním atributům. Když se vztahujeme k holému bytí věci, učíme se ji poznávat v jejím jádru. Ticho je jaksi v samém základu veškeré skutečnosti. Je to to, z čeho pochází veškeré bytí a k čemu se všechny věci vracejí.
Ticho je podstatou jednoduchosti a oproštěnosti.
Ticho všemu předchází, vše podepírá a zakládá. Nemůžeme o něm uvažovat jen jako o náhodě nebo jako o něčem nepotřebném. Pokud se nenaučíme v něm žít, jít do něj, setrvávat v tomto odlišném fenoménu, ostatní věci – slova, události, vztahy, identity – se stanou spíše povrchními, bez hloubky a souvislostí. Ztrácejí smysl, a tak nakonec hledáme další události a situace, které musí stále více obsahovat stále větší podněty, více vzrušení a více barev, aby dodaly naší ze své podstaty nudné a nezajímavé existenci životní znamení. Skutečně, ty nejjednodušší a nejzbytečnější věci nám paradoxně mohou přinést největší štěstí – pokud je jako takové respektujeme. Ticho je podstatou jednoduchosti a oproštěnosti.
Jak setrvat v místě vnitřního ticha?
Musíme prožívat ticho jako živou přítomnost, která je sama o sobě prvotní a prapůvodní, a pak všechny ostatní věci – nyní hluboce prožívané – vidět uvnitř této nádoby. Ticho není jen nepřítomnost, ale také přítomnost. Ticho obklopuje každou událost „vím“ pokorným a trpělivým „nevím“. Chrání autonomii a důstojnost událostí, osob, zvířat a všech věcí.
Bez ticha kolem věci, která je tajemstvím, může být obtížné najít trvalý význam
Musíme najít způsob, jak se na toto místo vrátit, jak v něm žít, jak v něm setrvat v místě vnitřního ticha. Vnější ticho znamená jen velmi málo, pokud neexistuje hlubší vnitřní ticho. Vše ostatní se jeví mnohem jasněji, když se objeví nebo vynoří z předchozího ticha. Když používám slovo objevit se, myslím tím, že ticho nabývá skutečnosti, podstaty, významu nebo smyslu. Bez ticha kolem věci, která je tajemstvím, může být obtížné najít trvalý význam. Je to jen další událost ve sledu stále rychlejších událostí, kterým říkáme náš život.
Bez vnitřního ticha své zkušenosti skutečně neprožíváme
Bez ticha své zkušenosti skutečně neprožíváme. Máme mnoho zážitků, ale ty nemají moc nás změnit, probudit, dát nám tu radost nebo „pokoj, který svět nemůže dát“, jak říká Ježíš (Jan 14,27).
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.