Dvacátý sedmý týden: Modlitební rytmus života
Umírám jasem a Duchem svatým. -Thomas Merton
Otec Richard zdůrazňuje krásnou svobodu, která vzniká, když do středu našeho života postavíme kontemplaci:
Spojit činnost a kontemplaci
Věřím, že spojení lidské činnosti z kontemplativního středu je největší formou umění. Když se spojí činnost a kontemplace, máme větší krásu, symetrii a proměnu – život a jednání, které ve své podstatě jiskří a uzdravují, i když stín je stále přítomen.
Kontemplace překonává rozdíly mezi mnou a Bohem
Kontemplace čeká na okamžiky, vytváří okamžiky, kdy vše může být tichou modlitbou. Odmítá samotný rozdíl mezi akcí a klidem. Kontemplace je v podstatě nedvojné vědomí, které překonává rozdíly mezi mnou a Bohem, vnějším a vnitřním, buď a nebo, já a ty.
Ego trvá na vědění a jistotě; odmítá veškeré nevědění
Důvodem, proč je opravdová kontemplace v akci stále poněkud vzácná, je to, že většina z nás, dokonce a především v náboženství, je expertem na dualistické myšlení. A tento omezený nástroj myšlení se pak snažíme používat pro modlitbu, problémy a vztahy. To nás ale nemůže dostat příliš daleko. Ironií „vědomí“ ega je, že vždy vylučuje a eliminuje nevědomí – což znamená, že vlastně vůbec není vědomé! Ego trvá na vědění a jistotě; odmítá veškeré nevědění. Většina lidí, kteří si myslí, že jsou plně vědomí (čti „chytří“), má nad svým nevědomím olověný poklop. To jim poskytuje kontrolu, ale málokdy soucit nebo moudrost.
Vpřed nás ale vede Tajemství, nevědění
Vpřed nás vede jas, „větší silové pole“, které zahrnuje negativní, problematické, obtížné, neznámé – to, čemu ještě nerozumíme, Tajemství, kterým Bůh vždy je. Jasnost nic nevylučuje ani nepopírá.
Potřebujeme se s Tajemstvím setkat
Ve velkém umění, integrujícím tanci akce a kontemplace, nemůžeme růst bez silné tolerance k nejednoznačnosti, schopnosti připustit, odpustit a zadržet určitou míru úzkosti a ochoty nevědět – a ani vědět nepotřebujeme. Takto si dovolujeme a setkáváme se s Tajemstvím.
Potřebujeme Toho, kdo ve vás nyní žije a jedná za vás a s vámi
Toho jsme ovšem schopni pouze tehdy, pokud nás někdo Jiný drží jako velký Milenec, zbavuje nás strachu, koná poznání a uspokojuje naši touhu. Pokud tomuto Někomu Jinému dovolíme, aby nás objal, vrátíme se s novou vitalitou do svého akčního života, který však nyní bude plynulý, Jediný tok. Nebudete to „už vy“, kdo jedná nebo uvažuje, ale Život Někoho, kdo ve vás nyní žije a jedná za vás a s vámi a jako vy (viz Gal 2,20)!
Potřebujeme být uvnitř tohoto jediného věčného života a lásky
Od nynějška už ani nezáleží na tom, zda jednáme, nebo rozjímáme, uvažujeme, nebo jednáme, protože obojí bude uvnitř Jednoho proudu, který stále a navždy miluje a uzdravuje svět. Křesťané by to nazvali samotným proudem života, který je Trojicí. „Žijeme, pohybujeme se a máme své bytí“ (Sk 17,28) uvnitř tohoto jediného věčného života a lásky, která nikdy nepřestává dávat a přijímat. Takto „umíráme jasem a Duchem svatým“. [1] To je největší umění.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Thomas Merton, “The Blessed Virgin Mary Compared to a Window,” in The Collected Poems of Thomas Merton (New York: New Directions Publishing, 1980), 47.
Adapted from Richard Rohr, Dancing Standing Still: Healing the World from a Place of Prayer (Mahwah, NJ: Paulist Press, 2014), 1, 3, 4–5.