Dvacátý pátý týden: Odolnost a růst
Richard Rohr nabízí svůj vlastní základní přehled stadií duchovního vývoje, který zároveň zohledňuje naše vývojově odpovídající psychologické potřeby:
1.Moje tělo a obraz sebe sama jsou tím, kým jsem.
Zaměřujeme se na své potřeby bezpečí, jistoty a obrany.
2.Mé vnější chování je tím, kým jsem.
Potřebujeme navenek vypadat dobře a skrývat před ostatními a nakonec i před sebou samými jakékoli „důkazy opaku“. V této době se začíná objevovat „stín“ ega.
3.Mé myšlenky a pocity jsou tím, kým jsem.
Začínáme být hrdí na své „lepší“ myšlenky a pocity a učíme se je ovládat natolik, že ani nevidíme jejich samoúčelnost. Téměř každý z nás musí utrpět velkou porážku, šok nebo ponížení a projít jimi, aby překročil tuto fázi.
4.Mé hlubší intuice a pociťované poznání v mém těle jsou tím, kým jsem.
To je takový průlom a taková pomoc, že mnozí z nás jsou spokojeni zůstat zde, ale setrvání na této úrovni může vést k vnitřní práci nebo práci s tělem jako náhradě za jakékoli skutečné setkání s „druhým“ nebo oběť pro něj.
5.Mé stínové já je tím, kým jsem.
To je první „temná noc smyslů“ – když nás přemůže naše slabost a my se konečně setkáme sami se sebou v nezkaleném a necivilizovaném stavu. Bez vedení, milosti a modlitby většina z nás utíká zpět k předchozí identitě.
6.Jsem prázdný a bezmocný.
Někteří tomu říkají sezení v „Boží čekárně“, ale častěji se tomu říká „temná noc duše“. V tomto okamžiku selže téměř každý pokus o záchranu pomocí nějakého nadřazeného chování, morálky nebo modlitební techniky. Jediné, co můžeme dělat, je prosit, čekat a důvěřovat. Bůh se brzy stane skutečným. Falešné či oddělené já zásadním způsobem umírá.
7. Jsem mnohem víc, než jsem si myslel, že jsem.
Prožíváme trvalé slábnutí falešného já a vzestup Pravého já jako středu našeho bytí. Pociťujeme to jako nepřítomnost nebo prázdnotu, i když nádhernou prázdnotu. Jan od Kříže to nazývá „světelnou temnotou“. Nerosteme poznáním nebo pochopením, ale pouze láskou a důvěrou.
8.“Otec a já jsme jedno“ (Jan 10,30).
Zde je pouze Bůh. Není nic, co bychom museli chránit, prosazovat nebo někomu dokazovat, zejména sami sobě. Naše falešné já už neřídí loď. Naučili jsme se nechat se vést Milostí a Tajemstvím – stále bez plného (pokud vůbec nějakého) pochopení.
9.Jsem tím, kým jsem.
Jsem „prostě já“, se všemi bradavicemi. Nyní jsme se plně odpoutali od vlastního obrazu sebe sama a žijeme v Božím obrazu nás samých – který zahrnuje a miluje jak to dobré, tak to špatné. Prožíváme skutečný klid a svobodu. To je pokoj, který svět nemůže dát (viz Jan 14,27), a plné spočinutí v Bohu.
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Naked Now: Learning to See as the Mystics See (New York: Crossroad Publishing, 2009), 164–166.
Image Credit and Inspiration: Angelo Pantazis, untitled (detail), 2018, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We continue down our pathways, step by step, through both the drying and the greening seasons.