Dvacátý čtvrtý týden: Intimita a sexuální celistvost
Spojení se svatým znamená přístup k nejhlubší, nejšťavnatější části naší duše. Možná právě proto jsme si kolem sexu i náboženství stanovili tolik hranic, ochran a pravidel. Obě tyto činnosti odhalují tak velkou plochu našeho já, kterou pak můžeme buď zranit, nebo uzdravit. Když se však hranice, ochrana a pravidla stanou důležitějšími než posvátné věci, které mají chránit, dochází k obětem. -Nadia Bolz-Weber, Shameless
Otec Richard povzbuzuje křesťany, aby přijali sexuální etiku, která odráží lásku k Bohu, sobě samému a druhým.
Zdá se, že s modlami s jasnými tvary a vysvětleními se žije snadněji?
Zdá se, že v oblasti sexuality máme všichni své posvátné oblasti, kterých se nelze dotknout. Liberálové si najdou nějaký způsob, jak říci, že je to vždy dobré, zatímco konzervativci jsou odhodláni prosazovat pravidla a hranice. Zdá se, že obě skupiny jsou nervózní z nuancí. Zdá se, že s modlami s jasnými tvary a vysvětleními se žije snadněji.
Modlitba pomáhá objevit naše skutečné tělesné a duchovní já
Naším úkolem je stále pracovat na tom, abychom si užívali, respektovali, ctili, milovali a naslouchali svému tělu – dříve než začneme kontrolovat nebo posuzovat svou sexualitu.
Moudrost, kterou křesťanská tradice nabízí, spočívá v tom, že ať už Bůh dělá cokoli, rozhodně to přesahuje kulturní obavy, módní výstřelky a společenská tabu. Otevření a modlící se lidé pravděpodobně objeví velmi intuitivní a téměř zdravou moudrost o tom, co je skutečné a co neskutečné, pokud jde o naši sexuální spřízněnost a mnoho způsobů, jakými nám umožňuje pohybovat se a objevovat naše skutečné tělesné a duchovní já.
Láska k Bohu a člověku se podobají
Katolická teologická společnost to dobře shrnula, když uvedla, že naše sexuální jednání musí směřovat k tomu, aby bylo „sebeosvobozující, obohacující druhé, upřímné, věrné, sociálně odpovědné, sloužící životu a radostné“. [1] To je jistě úkol a cesta na celý život, ale není to nic víc ani nic míň než to, co řekl Ježíš, když učil největšímu přikázání lásky k Bohu a lásky k bližnímu. Tyto dvě lásky se „navzájem podobají“ (viz Mt 22,37-39). Každá z nich je školou té druhé. Jak být správně sexuální, se naučíme, když pochopíme správně vášnivý vztah, který s námi má Bůh. A naučíme se, jak být správně duchovní, když pochopíme pravý charakter lidské touhy a náklonnosti.
Dosáhnout celistvé sexuality je těžká a svatá práce
Nakonec jediným biblickým příkazem, na kterém záleží, je kopírovat a nechat v sobě působit vzor Boží lásky. Pokud to zní příliš měkce, možná to znamená, že jsme nikdy nemilovali „až do konce“. Nikdy jsme jí nedovolili, aby nás provedla všemi svými etapami, všemi svými vnitřními extázemi, osamělostí a očišťováním. Dosáhnout celistvé a skutečně vášnivé sexuality je těžká a svatá práce.
Pokud se bojíme své sexuality, bojíme se Boha.
Boží způsob milování je jediným licencovaným učitelem lidské sexuality. Boží vášeň stvořila tu naši. Naše hluboká touha je neúnavným návratem k onomu místu, kde jsou všechny věci jedno. Pokud se bojíme své sexuality, bojíme se Boha.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Catholic Theological Society of America, Human Sexuality: New Directions in American Catholic Thought (New York: Paulist Press, 1977), 186.
Adapted from Richard Rohr, Near Occasions of Grace (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1993), 32–33.
Image credit and inspiration: Nina Hill, untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. The connective energy of human touch, entwining our hands and our hearts. We are not alone.