Dvacátý třetí týden: Ježíšova modlitba
Posaďte se o samotě a v tichu. -Svatý Symeon Nový Teolog
V knize Obrácení k mystikům se učitel CAC James Finley zaměřuje na pokyny svatého Symeona Nového Teologa (zemř. 1022) k modlitbě Ježíšovy modlitby:
Seďte v klidu
Symeon nejprve říká: „Posaď se.“ Modlitba se odehrává v naší tělesné přítomnosti vsedě v Boží přítomnosti. Když vycítíme, že se nemůžeme v modlitbě usadit, pokud se stále vrtíme, zjistíme, že když se naučíme sedět v klidu, můžeme se naučit být v klidu. Tímto způsobem se nám dostává milosti zkušenostního pochopení Boha, který nám v žalmech zjevuje: „Buďte klidní a vězte, že já jsem Bůh“ (Ž 46,10). Když takto sedíte, je to, jako by nehybným bodem otáčejícího se světa byla tato hluboká osa vašeho vlastního těla.
Sami v mystickém smyslu
Dále nás svatý Symeon vybízí, abychom se „posadili sami“. Jsme sami v mystickém smyslu: Bůh sám je Bůh a … ty sám jsi….. Nejde o to, že každý z nás má vztah s Bohem, ale o to, že každý z nás je naprosto jedinečným vztahem s Bohem. Snažíme se probudit a odevzdat se této osamělosti, v níž jsme všichni – živí i mrtví – osamělí společně jako sourozenci v této lásce, v níž jsme jedno a jako jedno existujeme. Začínáme se dívat na všechny lidi s láskou, protože všichni chodí kolem stvořeni Bohem k Božímu obrazu.
Svatý Symeon také říká: „Posaďte se sami a v tichu.“ V tomto případě je třeba, abyste se posadili.
„Ať se stane“
V tichu se učíme naslouchat. Pokud nejsme v tichu, nemůžeme naslouchat, a právě v naslouchání se můžeme naučit slyšet. To souvisí s mystickým chápáním stvoření. V Božím „Ať se stane“
Boží přítomnost v naší nicotě
Bůh promlouvá ke všem věcem: „Ať je světlo, ať jsou kameny, stromy a hvězdy.“ Ať je světlo, ať jsou kameny, stromy a hvězdy. Není to tak, že by Bůh všechno promluvil do bytí a pak odešel a nechal vesmír, aby běžel sám. Stvoření je spíše absolutní a věčné. Právě teď jsme stvořeni Bohem v tomto sebedarovacím aktu, kterým nám Bůh dává samotnou Boží přítomnost v naší nicotě bez Boha. Naše tělo ztělesňuje Boží přítomnost v naší nicotě bez Boha.
Ztichněme a naslouchejme přítomnosti
Bůh právě teď promlouvá ke všem věcem, a kdyby Bůh s tímto promlouváním přestal, všichni bychom zmizeli. Snažíme se tedy ztichnout natolik, abychom mohli slyšet, jak k nám Bůh promlouvá. Jak se mohu stát tak tichým, abych mohl slyšet, jak Bůh promlouvá k bytí, když se pohybuje po obloze, nad stromy a poli posvěcenými tím, že je stvořil Bůh v jejich nicotě bez Boha? A tak ticho naší modlitby ztělesňuje hluboké, nesmírné ticho, v němž se od Boha učíme naslouchat živému Božímu slovu, které se ztělesňuje jako skutečnost všech věcí v jejich nicotě bez Boha.
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Prameny:
Adapted from James Finley and Kirsten Oates, “The Way of a Pilgrim: Session 3,” Turning to the Mystics, season 9, ep. 6 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2024), podcast. Available as MP3 audio download and PDF transcript.
Image credit and inspiration: Vlad Bagacian, woman sitting on a grey cliff (detail), 2018, photo, Romania, Unsplash. Click here to enlarge image. Prayer is a practice for the long road of life, remembering that we are accompanied even when we feel alone.