Shrnutí dvacátého druhého týdne – 26. května – 31. května 2024

 Neděle

V Bohu a s Bohem můžeme milovat všechno a všechny – dokonce i své nepřátele. Sám a sám se sebou budu svou vůlí a intelektem časem jen zřídkakdy schopen milovat v obtížných situacích.  -Richard Rohr 

Pondělí

Křesťanská morálka ve své nejlepší podobě usiluje o „harmonii dobra“. Harmonizujeme a vyvažujeme nezbytnou péči o sebe s neustálým přesahem za hranice sebe sama k lásce k druhým. -Richard Rohr 

Úterý

Co by znamenalo vybudovat společnost, v níž by se s každým člověkem zacházelo jako s Božím obrazem? Jak by to ovlivnilo naše vztahy se sousedy, spolupracovníky, cizinci ležícími pod potřísněnými dekami a odpadky před Starbucksem? -Rabín Sharon Brous

Středa

Po většinu svého života jsem se díval na zlomeného Krista, Krista pronásledovaných, Krista, který je s námi svázán v naší opuštěnosti. Nyní je mou nejhlubší touhou vidět uzdravení jejich ran, svázání toho, co bylo zlomeno, setření každé slzy, „napravení všeho“.  -Carl Siciliano

Čtvrtek

V mém pojetí není lítost ani obdobou soucitu. Lítost je jen paternalistický bratranec pohrdání. Lítost udržuje druhého člověka v odstupu a mě v přehnaném stavu uspokojení. Soucit nás naopak přibližuje. -Nadia Bolz-Weber

Pátek

Ježíš učil, že vše je o lásce, a za tu budeme nakonec všichni souzeni. Milovali jsme? Milovali jsme život? Milovali jsme sami sebe? Milovali jsme Boha a milovali jsme své bližní? -Richard Rohr 

Proudění lásky

Dvacátý druhý týden

 Otec Richard nabízí tuto kontemplativní praxi přijímání Boží lásky, aby skrze nás mohla proudit k druhým. 

Ježíš řekl: „Miluj svého bližního, jako miluješ sám sebe“ (Mt 22,39). Svého bližního máme milovat stejným způsobem, jakým milujeme sami sebe. „Milujeme, protože Bůh nás první miloval“ (1 Jan 4,19). Když přijmeme bezpodmínečnou lásku a nezaslouženou milost, kterou nám Bůh nabízí – s vědomím, že jí nejsme hodni -, můžeme Bohu dovolit, aby skrze nás stejným způsobem miloval druhé. Je to Bůh v tobě, který miluje tebe, se všemi bradavicemi, a Bůh v tobě, který miluje druhé takové, jací jsou. Proto je láska, kterou máme k dispozici k rozdávání, neomezená. 

Následující cvičení vychází z učení mnicha Francisca de Osuna OFM (zemřel asi v roce 1540), jehož duchovní spisy hluboce inspirovaly Terezii z Avily. Zde je mými slovy to, co učil své studenty: 

Přehraďte pramen své duše, kde vždy vyvěrá láska.  Bude nucena vystoupit.  Přesto ve vás zůstane tichá a klidná; počkejte na toto ticho.  Uvidíš obraz Boha, který se odráží ve tvých vlastních průzračných vodách, zářivější než v čemkoli jiném – za předpokladu, že utichne znepokojující vřava myšlenek. [1]

Snažte se zůstat pod svými myšlenkami, nebojujte s nimi ani na ně nemyslete. Udržujte se na hlubší úrovni, než je vaše mysl, třeba v hrudníku, solárním plexu nebo dechu; zůstaňte ve svém tělesném já. Odolejte jakékoli touze potlačovat nebo vyjadřovat se, dovolte si jen živočišnou spokojenost. Bude vám připadat jako nic nebo temnota. Zůstaňte tam „přikrčeni“ na buněčné úrovni bez studu dostatečně dlouho, aby Jiný zdroj začal proudit a vyvěrat jako světlo nebo radost. Z tohoto místa skrze vás proudí láska ze Zdroje spíše jako energie než jako myšlenka. Bůh ve vás a skrze vás poznává a miluje Boha – v sobě i v ostatních

Prameny:

[1] See Francisco de Osuna, The Third Spiritual Alphabet, trans. Mary E. Giles (Mahwah, NJ: Paulist Press, 1981), 566. 

Adapted from Richard Rohr, A Spring Within Us: A Book of Daily Meditations (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2016), 367–368.  

Image credit and inspiration: Cynthia Magana, untitled(detail), 2016, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. In order to care for each other, we must also take care of ourselves.