Dvacátý druhý týden: Milující bližní, milující sebe sama
Howard Thurman (1899-1981) se zamýšlel nad tím, že mu rozjímání pomáhá rozlišovat mezi soucitem a lítostí.
Bůh dělá v mém srdci místo pro soucit.
Pro soucit už je tam místa dost … [včetně] sebelítosti, té lepkavé hmoty, která ničí vše, čeho se dotkne….. Je ve mně lítost – lítost nad druhými. Ale je v ní něco, čemu se nedá věřit; je smíšená s pýchou, arogancí, lstivostí. Vidím to jen tehdy, když se v tichém čase vystavím Božím očím. Teprve teď vidím, co je můj soucit ve skutečnosti zač a z jakých zdrojů pramení.
Bůh rozšiřuje hranice mého srdce
Bůh v mém srdci vytváří prostor pro soucit: vědomí, že tam, kde začíná můj život, začíná i tvůj život; vědomí, že … tvé potřeby nelze oddělit od … mých potřeb; vědomí, že radosti mého srdce nejsou nikdy jen moje – ani moje smutky. Bojuju proti Božímu působení ve svém srdci; chci být ponechán sám sobě. Chci, aby mé hranice zůstaly pevné, abych měl klid. Ale i teď, když se v tichu obracím k [Bohu], je [Boží] dílo ve mně stále stejné.
Bůh pracuje na rozšiřování hranic mého srdce. [1]
Veřejná teoložka Nadia Bolz-Weberová během návštěvy věznice odmítá pokušení dívat se na druhé s lítostí místo se soucitem.
Lítost je někdy povýšená ale soucit naopak přibližuje
Dívám se těm dvěma mladým mužům do očí a říkám si: Nebudu vás litovat. Ale v této chvíli uvidím byť jen zlomek vaší bolesti a uznám, že je podobná té mé a velmi se jí nepodobá.
V mém pojetí není lítost ani obdobou soucitu. Lítost je jen paternalistický bratranec pohrdání. Umožňuje nám vidět druhé jako „ty méně šťastné, než jsme my sami“ (termín, který nesnáším). Lítost udržuje druhého člověka v odstupu a mě v přehnaném stavu spokojenosti…. Soucit nás naopak přibližuje.
Svět je plný smutku, ale má i lék
Takže ne, nelituji muže, které jsem potkala….. Stejně jako já a jako vy jsou to složité lidské bytosti. Zažili lásku, o které nevím, a mají opravdu velké příběhy, které nikdy neuslyším….. Takže „litovat“ je jen na základě toho mála, co teď o jejich příbězích vím, je reduktivní….
Tento svět vám zlomí srdce. Smutku je dost a každý má svůj čas.
Ale tento svět má také tisíce podob léků.
Je jím soucit se sebou i sdruhými
Já jsem v něm ještě nenašla uzdravení:
Sebelítost, izolaci, předstírání, že mě nic nebolí, srovnávání, zatvrzování se, stání před soudem (i když je to určitě dobrý pocit).
Ale našla jsem ho v soucitu se sebou i s druhými, zachování otevřeného srdce ve chvílích, kdy se chci uzavřít, … využití své bolesti k tomu, abych ji viděla v druhých, a ne jen v sobě. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Howard Thurman, Meditations of the Heart (Boston, MA: Beacon Press, 1953, 1981), 49.
[2] Nadia Bolz-Weber, “Humans Are Inconveniently Complex,” The Corners (blog), March 11, 2024. Used with permission.
Image credit and inspiration: Cynthia Magana, untitled (detail), 2016, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. In order to care for each other, we must also take care of ourselves.