Dvacátý druhý týden: Milující bližní, milující sebe sama
Advokát Carl Siciliano vypráví o tom, jak se ve vztahu ke komunitě LGBTQ často dostával do rozporu s tím, co učily křesťanské církve:
Jiná orientace
Láska, kterou jsem objevil v Bohu, když jsem byl mladší, byla divoká a bezmezná. Ale jak jsem dospíval a dospěl do své queer orientace, musel jsem počítat s těžkými otázkami. Jak mohli představitelé náboženství zasvěceného Bohu lásky hanobit mou komunitu? Proč musí svá dogmata upřednostňovat před životy Božích queer dětí? Jak je možné, že duchovní tradice, která vychovávala mé první roky služby, je tou samou entitou, která tak lehkomyslně přivádí mladé lidi v mé péči do zkázy?
Rozhodl jsem LGBTQ před církví hájit
Nyní se mi začala rýsovat odpověď: Co když jsem se od tohoto konfliktu neměl odvrátit, ale naopak jsem byl povolán se mu postavit? Co když jsem měl být svědkem devastace páchané na mladých LGBT lidech a použít svůj hlas pro pravdu, abych vykřikl, že takové krutosti nejsou cestou Krista?…
Dojde církev k pokoře?
Thomas Merton napsal o „věčném konfliktu“ [1] uvnitř křesťanství – konfliktu mezi těmi, kdo se stávají samospravedlivými a odsuzují hříchy druhých, a těmi, kdo se učí pokorně přijímat svou bytostnou jednotu s bližními. Doufám, že církev k takové pokoře dospěje a bude činit pokání za strašlivé škody, které způsobila queer lidem, zejména queer dětem. Nevím, zda se toho dožiji. Vím jen, že si nedokážu představit, jak lze škodlivé prvky církve uzdravit, pokud nedokážu vykořenit vztek a rozdělení ve svém vlastním srdci. Už mě nebaví být naštvaný.
Po tři desetiletí Siciliano podporoval LGBTQ mládež trpící závislostí, odmítnutím a zlomeným srdcem. Je svědkem jejich zármutku skrze své porozumění Kristově smrti a vzkříšení:
Opuštění lidé na ulici
Jako teenager jsem toužil vidět Kristovu tvář na vlastní oči. Strávil jsem mnoho a mnoho hodin v modlitbách a rozjímání, zoufale jsem se snažil zahlédnout svého milovaného Boha. Tato touha se změnila. Po celá desetiletí jsem totiž znovu a znovu viděl tvář ukřižovaného Krista. Viděl jsem Krista, když se Cheri dusila slzami v kuchyni SafeSpace. Viděl jsem Krista, když se mnou Ali seděl v zármutku na stanici metra a když jsem se díval do ohromených, smutkem zasažených očí KJ, Rashona a mnoha dalších mladých lidí, když mi vyprávěli, jaké to je, když je opustí rodina a spí na ulici.
Vidím v nich Krista ukřižovaného
Po většinu svého života jsem se díval na zlomeného Krista, Krista pronásledovaných, Krista, který je k nám připoután v naší opuštěnosti. Nyní je mou nejhlubší touhou vidět uzdravení jejich ran, svázání toho, co bylo zlomeno, setření každé slzy, „napravení všeho“.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Thomas Merton, Contemplative Prayer (New York: Herder and Herder, 1969), 30.
Carl Siciliano, Making Room: Three Decades of Fighting for Beds, Belonging, and a Safe Place for LGBTQ Youth (New York: Convergent, 2024), 242–243, 245, 263.
Image credit and inspiration: Cynthia Magana, untitled (detail), 2016, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. In order to care for each other, we must also take care of ourselves.