Týden dvacátý první: Život v duchu
Otec Richard se zamýšlí nad tím, jak může přítomnost Ducha proměnit naše životy a instituce:
Naučit se zakoušet Ducha, vidět Boží přítomnost, ne řešit problémy
Bez vědomého života v proudu Ducha – skrze nás, v nás a pro nás – a to jsou tyto tři pohyby – si myslím, že modlitba se může stát pouze funkční. Pokud však žijeme v tomto proudu, může se modlitba stát zkušeností mystického společenství. Není třeba řešit žádný problém; jde jen o to, těšit se z toho, co je, naučit se to zakoušet, naučit se to přijímat, naučit se v tom vidět Boha a vědět, že to teď – ať už je to cokoli – stačí.
Netvařme se jako duchovní, když nemáme Ducha
Když tento tok chybí, stává se církev příliš praktickou a řešící problémy. Svátosti bez Ducha se stávají strategickými. Stávají se něčím, co cítíme jako povinnost navštěvovat nebo k čemu musíme patřit, abychom se dostali do nebe. Církev se stává záležitostí placení poplatků za pojištění proti požáru. Ve skutečnosti tam nechceme být, ale jedeme s vámi pro případ, že by to celé bylo náhodou pravda. Vím, že je možná šokující to říkat a slyšet, ale tento druh církve si zaslouží smrt. Nemá žádný život, nemá žádnou budoucnost. Není z Ducha. Je to právě blokování Ducha, ale maskuje se to, jako by to bylo duchovní.
Žít Duchem, nechat se jím unášet
Mimo Ducha se také čtení Bible může stát jen municí pro ego. Bez Ducha nevede studium Bible k božské intimitě a sjednocení; spíše může vést k soběstačnosti a potvrzení toho, proč máme pravdu. Místo toho, aby nás vedlo k Bohu, stává se pro nás způsobem, jak chránit sami sebe a soudit a snižovat ostatní lidi. Když však čteme Písmo uvnitř energie a proudění Ducha, samotné příběhy odhalují tisíce potvrzení právě tohoto vzorce – lidé, kteří proudění dovolují, lidé, kteří se mu brání a odporují, a někdy se jím nakonec nechají strhnout. Stávají se pro nás vzorem, že nechat se unášet proudem Ducha vede k novému životu.
Uvnitř Ducha se autorita stává službou ne politikou
Mimo Ducha se autorita stává nadvládou. Uvnitř Ducha se autorita stává službou. Mimo Ducha se politika stává kontrolou. Uvnitř Ducha je vůdcovství něco, o čem víme, že je nám dáno, abychom to nabízeli druhým: ne autorita nad lidmi, ale autorita vyvolat v nich Boží přítomnost, aby mohli být ve stejném proudu a těšit se ze stejné svobody.
Kde je Duch tam je láska
Myslím, že nejjednodušší způsob, jak rozpoznat přítomnost Ducha, je hledat tam, kde je jednota, kde je pohyb směrem ke smíření, kde se dva stávají jedním, kde se nepřátelé stávají přáteli. Já Ducha nemá potřebu považovat se za lepšího než kdokoli jiný. Prostě žijeme s energií a živostí, kterou Pavel nazývá ovocem Ducha: „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, štědrost, věrnost, mírnost a sebeovládání“ (Galatským 5,22-23). Naším úkolem je jednoduše zůstat uvnitř proudu Ducha, kterým je láska.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Divine Dance: Exploring the Mystery of Trinity (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2004). Available as MP3 audio download.
Image credit and inspiration: Tim Zänkert, body of water (detail), 2017, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Like sunlight on water, we cannot grasp or clutch Spirit, but its beauty is with us all the same