Týden dvacátý první: Život v duchu
V jedné ze svých prvních knih Richard Rohr označuje schopnost milovat za základní dar Ducha svatého:
Nová síla lásky
V závěru Lukášova evangelia Ježíš říká svým následovníkům: „Zůstaňte v Jeruzalémě, dokud vás nepokryje moc z výsosti“ (L 24,49). Učedníci zůstali, jak jim bylo řečeno, až do chvíle, kdy na shromážděné společenství sestoupí Duch svatý o slavnosti Letnic. V církvi se náhle objevuje nová vitalita, nový zdroj síly a lásky. Stejně jako byl Ježíš zmocněn Duchem svatým, jsou nyní stejným Duchem zmocněni i Ježíšovi následovníci.
Buďte soucitní jako je váš Otec
Díky životu v Duchu mohou Ježíšovi učedníci dělat to, co dělá Bůh. Nebo jak říká Ježíš: „Buďte soucitní, jako je soucitný váš Otec“ (Lk 6,36). Právě mocí Ducha následují Ježíšovu alternativní cestu:
Milujte své nepřátele, čiňte dobře těm, kdo vás nenávidí. Žehnejte těm, kdo vás proklínají; modlete se za ty, kdo s vámi špatně zacházejí. Když tě někdo udeří do jedné tváře, nastav mu i druhou. Když ti někdo vezme kabát, nech ho, ať ti vezme i košili. Chovejte se k druhým tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám (Lukáš 6,27-30).
Dar Ducha svatého je Boží vlastní moc milovat bezpodmínečně – a touto mocí proměňovat svět.
Tento dar poznání Ducha, schopnost milovat jako Bůh, je stejným darem, který potřebujeme dnes. Vidíme, že svět je na pokraji zkázy, a přesto jsme k tomu příliš často apatičtí. Slyšíme o válkách a hladomorech, ale rozhodli jsme se je ignorovat. Sledujeme, jak se země kolem nás rozpadá, a my si jen nastavujeme termostaty. Příliš mnoho z nás chce mít klid a nebýt obtěžováni tím, že na nás někdo jiný – dokonce ani Bůh – klade nároky. To vše svědčí o tom, že nám v životě něco chybí, a prozrazuje, že Ducha svatého ve skutečnosti neznáme.
Duch je čistá milost
Duch svatý je vždy bezplatný dar. Je to vždy nezasloužená milost. Je to vždy čistá milost. Stejně jako vítr není vidět. Stejně jako kouř jej nelze ovládat. Duch je nepolapitelný, vane, kam chce. Ale stejně jako oheň je Duch cítit. Duch je zakoušen jako teplo Boží lásky. A stejně jako krev je zakoušen jako vnitřní vitalita. Duch je nesmírně důvěrný, ale zároveň nesmírně transcendentní.
Odevzdáme se Bohu, jsme vlastněni Bohem a zároveň plně vlastníme sami sebe.
Abychom mohli vstoupit do vztahu se vzkříšeným Kristem, musíme opustit sami sebe, vzdát se kontroly nad svým životem a nechat se obdarovat Duchem. Myslíme si, že bychom mohli ztratit svou individualitu, avšak odevzdáním se Bohu ji ve skutečnosti ještě zvětšujeme. Pro jednou v životě jsme skutečně svobodní a můžeme se stát sami sebou, a ne tím, čím nás chtějí mít ostatní. Nejvyšší formou sebeovládání je schopnost rozdávat se. Tím, že se zcela odevzdáme Bohu, se stáváme vlastněnými Bohem a zároveň plně vlastníme sami sebe.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr and Joseph Martos, The Great Themes of Scripture: New Testament(Cincinnati, OH: St. Anthony Messenger Press, 1988), 72, 76–77, 87, 93, 94.
Image credit and inspiration: Tim Zänkert, body of water (detail), 2017, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Like sunlight on water, we cannot grasp or clutch Spirit, but its beauty is with us all the same.