Dvacátý týden: Milovat trpící planetu
Brian McLaren se dělí o svou vizi obnovené Země, kde lidé žijí v rovnosti se Zemí, ostatními lidmi a světem, který je více než lidský:
Sen o ochotných srdcích se spojit
To je můj sen, a možná je to i váš sen a náš společný sen: že se v této bouřlivé době, kdy se světy rozpadají, můžeme všichni s ochotným srdcem spojit… společně s druhými, chudými i bohatými, bez ohledu na rasu nebo pohlaví, bez ohledu na to, kde žijeme, bez ohledu na náboženství nebo vzdělání. Sním o tom, že se někteří z nás, možná dokonce dost z nás, sejdou nejen v kruhu společného lidství, ale v kouli velké jako celá Země, abychom znovu objevili sami sebe jako pestrobarevné děti Země s mnoha kulturami, členy Týmu Země.
Sen o moudrosti předků a úctě k přírodě
Sním o tom, že moudrost původních obyvatel, moudrost svatého Františka a svaté Kláry, Buddhy a Ježíše, moudrost klimatologů a ekologů a duchovních vizionářů všech vyznání by mohla být přijata do každého srdce. Pak bychom se mohli podívat po této planetě a nevidět ekonomické zdroje, ale naše posvátné vztahy… bratra delfína a sestru keporkaka, jak plavou v našich majestátních indigových oceánech, a nad nimi se pod modrou oblohou vznáší sestra racka a bratr fregatky. Vnímali bychom veškerou půdu jako posvátnou a s úctou bychom se procházeli v přítomnosti sesterské louky a bratrského lesa, cítili bychom spřízněnost s bratrem orlem bělohlavým a sesterskou želvou skřípavou, sesterským vrabcem zpěvným a bratrským motýlem vlaštovičníkem, se všemi našimi příbuznými.
Sen o hlubokém spojení všeho se vším
Úctu, kterou cítíme, když vstupujeme do nejkrásnější katedrály, bychom v mém snu cítili stejně tak mezi horami na podzim, u bažin na jaře, obklopeni zasněženými prériemi v zimě a podél meandrujících potoků v létě. V mém snu bychom i v našich městech s úžasem vzhlíželi k obloze a spojení vědy a ducha by nám umožnilo obdivovat posvátnost slunečního světla, zázrak větru, osvěžení deště, rytmus ročních období. Při každém jídle bychom cítili hluboké spojení s poli, sady, řekami a farmami, kde se pěstuje naše jídlo, a cítili bychom hluboké spojení s farmáři a zemědělci, jejichž ruce se starají o půdu, abychom mohli tento den jíst s vděčností a radostí.
Sen o Bohu, který vše spojuje
V mém snu by naše životodárné spojení se sebou navzájem a s živou Zemí bylo základní, ústřední a posvátné… a všechno ostatní, od ekonomiky přes vlády až po školy a náboženství… by se znovu vyjednalo tak, aby z tohoto základního spojení vycházelo. V mém snu bychom poznávali Boha nikoli odděleně od stvoření, ale jako živé světlo a svatou energii, s níž se setkáváme ve stvoření a skrze něj: vtěleného, inkarnovaného, v proudu a toku minulosti, přítomnosti a budoucnosti, poznaného nejblíže v energii lásky.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
Brian D. McLaren, Life after Doom: Wisdom and Courage for a World Falling Apart (New York: St. Martin’s Essentials, 2024), 248–249.
Image Credit and inspiration: Renzo D’souza, death and new life (detail), India, 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. How can we care for the tender seedlings on the parched soil of our beloved earth?