Devatenáctý týden: Návrat domů
Felicia Murrellová přiznává, že naše první domovy nejsou vždy bezpečné:
Co se vám zvedne v těle, když pomyslíte na domov?
Ve filmu Čaroděj z roku 1978 zpívá ikonická Diana Rossová: „Když myslím na domov, myslím na místo, kde láska přetéká.“ [1]
Co se vám zvedne v těle, když pomyslíte na domov? Je domov synonymem pro lásku a náklonnost? Je domov místem, kam se toužíte vrátit?
Pro někoho je domov hrůzou, místem, odkud utíká, aniž by se chtěl vrátit nebo znovu navštívit. To je důležité pojmenovat a uznat, protože příliš mnoho lidí bezcílně bloudí a cítí se bezvýznamní – nevidění, neznámí.
Když domov není místem útěchy
Když domov není místem útěchy a chybí pocit poznání nebo péče, tělo se ocitá v režimu útěk nebo boj. Vidíme to na Dorotčiných společnících, strašákovi a zbabělém lvu. Jeden utíká do izolace, neviditelnosti a odloučení, rozhoduje se skrýt. Druhý chvástá, aby zakryl nedostatek odvahy… tělem, které zůstává v plné pohotovosti, podezíravé a obranné. Ať už jde o sebeobranu, nebo o skrývání, jedno je pravda: ani jeden z těchto postojů nenabízí duši žádný druh odpočinku. Ani jeden z nich není domovem.
Myslíme jen vnější místo – domov?
Často, když myslíme na domov, máme na mysli pouze vnější místo, tam venku, pevné místo – místo, kde žijeme a rosteme, vytváříme si milé vzpomínky, navazujeme rodinná pouta; místo, které opouštíme, když dosáhneme plnoletosti, a kam se vracíme, když je nám těžko.
Nebo myslíme své srdce?
Vývoj Dorotčina putování po žluté cihlové cestě rozšiřuje domov za úzké hranice pevného místa na obrovské vnitřní moře. „Naučila jsem se,“ říká, „že se musíme podívat do svého srdce, abychom našli svět plný lásky… jako domov.“ [2]
Pro Murrella domov nabízí bezpodmínečnou lásku.
Láska je domov.
Domov je vnější obydlí i vnitřní příbytek. Domov je místo, kam patříme, naše místo přijetí a přijetí. Tam, v tomto zárodečném kokonu lásky bez studu a odsudků, se cvičíme v bezpodmínečném přijetí; učíme se vztahovat k sobě samým i ke světu kolem nás.
A domov je měkkým místem pro přistání těla, bezpečným místem, kde se duše může plně svléknout. Domov je místo, kde naše selhání nezabíjejí, naše hříchy nemohou drtit, a i když je nám nejhůř, jsme v bezpečí. Domov je místo, kde se můžeme svobodně nadechnout nejhlubšího, nejplnějšího a nejméně zatíženého dechu.
Doma se nemusíme dohadovat, zda jsme uvnitř, nebo venku, zda jsme vítáni, nebo ne. Domov vždy připravuje místo s ohledem na nás.
Domov je poznání mého srdce
Jak si připravujete domov bezpodmínečného přijetí vy sami? Jak přijímáte své tělo, děláte místo pro svou mysl? Jakým způsobem zapojujete svou duši se záměrem? Jak pro sebe znovu získáváte bezpečí domova?
„Domov,“ říká Glinda Dobrá, „je místo, které musíme všichni najít, dítě. Není to jen místo, kde jíš nebo spíš. Domov je poznání. Poznání své mysli, poznání svého srdce, poznání své odvahy. Pokud známe sami sebe, jsme doma vždy a všude.“ [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Charlie Smalls, “Home,” in The Wiz, book by William F. Brown, music and lyrics by Charlie Smalls, rev. ed. (New York: Samuel French, 1979), 89.
[2] Smalls, “Home,” The Wiz, 90–91.
[3] Joel Schumacher, The Wiz: Screenplay, adapted from The Wonderful Wizard of Oz, by L. Frank Baum (New York: Studio Duplicating Service, 1977).
Felicia Murrell, And: The Restorative Power of Love in an Either/Or World (New Kensington, PA: Whitaker House, 2024), 114–115.
Image credit and inspiration: Esther Avdokhina, Untitled (detail), Russia, 2020, photo, used with permission. Click here to enlarge image. Each of us has the capacity to create home within and for ourselves.