Sedmnáctý týden: Naslouchání stvoření
Teolog Randy Woodley vypráví o tom, jak ho přítel pozval na setkání kontemplativní modlitby:
První setkání
Jednou jsem přišel a oni seděli v místnosti, která byla úplně uzavřená, s oranžovým huňatým kobercem. Nebyla tam žádná okna. Bylo vidět, že koberec je starý, a šlo o to, že tam budeme sedět a naslouchat Duchu. Proseděl jsem shromáždění a spoustu ticha. Po skončení se můj přítel usmíval a zeptal se: „Jak se ti to líbilo?“ „Ano,“ odpověděl jsem. Dodal jsem: „No, abych byl upřímný, nelíbilo se mi to….. Proč jste neseděli venku? Venku je krásný den. Jste v téhle tmavé místnosti.“
Jsou různé možnosti
Samozřejmě existuje spousta různých kontemplativních tradic, pokud jde o ticho. Naším nativním způsobem více či méně nasloucháme nejen sami sobě nebo tomu, co bychom řekli, že nám Duch vkládá do srdce, ale i tomu, co se děje kolem nás.
Ježíš kontemploval v poušti
Nasloucháme ptákům, abychom zjistili, jaké mají poselství. Nasloucháme větru, abychom zjistili, zda v něm není píseň pro nás. Možná to zní esotericky, ale nasloucháme tomu, jak se „točíme v tichu“, tím, že slyšíme to, co je podle mého názoru možná nejkomunikativnějším Stvořitelovým prostředkem na zemi – což je stvoření.
Myslím na to, když čtu 4. kapitolu Lukášova evangelia, příběh, v němž Ježíš odchází na čtyřicet dní na poušť. Představa, kterou nás učili, je, že je čtyřicet dní pokoušen, ale každý ví, že čtyřicet dní nemůžete být pokoušeni. Řekněme, že pokušení zabralo deset dní – no a co těch zbylých třicet? Co dělal? Ježíš pozoroval stvoření. Pozoroval, co se kolem něj děje. Naslouchal. Víme to proto, že když se vrátí, mluví o stvoření po zbytek svého života. Mluví o květinách a ptácích a stromech a semenech a plodinách a o zemi a půdě. Mohl mluvit o všem možném – o římských vozech a jejich síle, o akvaduktech a o důmyslu, který s tím souvisí -, ale o tom nemáme záznam. Máme záznam o někom, kdo se zdál být smířený s klidem stvoření…..
Jsou různé způsoby jakými k nám Bůh promlouvá
Duch je tak v rozporu s tím, co si někdy můžeme myslet nebo po čem toužíme. V jednom období mého života to vypadalo tak, že pokaždé, když jsem chtěl slyšet Boha, Bůh promluvil skrze nějakého člověka. A pokaždé, když jsem chtěl od nějakého člověka moudrost, nemohl jsem ji dostat a mohl jsem ji slyšet jen v tichu od Boha….. Když jdu ven a naslouchám ve stvoření a poslouchám ptáky, pak najednou Duch promluví v mém srdci. Nemusí to být nutně vždycky ticho. Zaujaté naslouchání je taková posvátná věc a Duch skrze něj často působí.
Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.
Prameny:
dapted from Randy Woodley and Brian McLaren, “Engaged Silence,” Essentials of Engaged Contemplation, Center for Action and Contemplation, 2024. Presentation for the Living School.
Image credit and inspiration: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photo, used with permission. Click here to enlarge image. Awe is as close as the way a butterfly alights on a flower in the yard outside.