Shrnutí čtrnáctého týdne 31. března – 6. dubna 2024
Neděle
Velikonoce jsou svátky naděje. Je to svátek, který říká, že Bůh bude mít poslední slovo a že Božím posledním soudem je vzkříšení. Bůh promění vše, co mrzačíme, ničíme, zraňujeme a trestáme, v život a krásu. -Richard Rohr
Pondělí
Vzor proměny, vzor, který spojuje, život, který nám nabízí Skutečnost, není vyhnutí se smrti, ale vždy proměněná smrt. Jinými slovy, jediným důvěryhodným vzorem duchovní proměny je smrt a vzkříšení. -Richard Rohr
Úterý
Obávám se, [že] pokud křesťané ztratí víru ve vzkříšení mrtvých a život budoucího světa, ztratíme také dravost naší naděje, svatý neklid, který nás vede k činům, závazek ke spravedlnosti, který pohání náš prorocký nářek, solidaritu, odolnost a odvahu. -Debie Thomasová
Středa
Vzkříšení začíná na zemi s Ježíšem mrtvým a pohřbeným a končí v Bohu s Ježíšem Živým proměněným mocí Ducha. Živý v Bohu, jeho přítomnost již není omezena pozemskými hranicemi, ale podílí se na všudypřítomnosti Boží vlastní lásky.-Elizabeth A. Johnson
Čtvrtek
Východ slunce v příběhu o Velikonocích není jen denní dobou, je to stav srdce. Východ slunce je prostor, kde noční obavy ustupují naději, kde cítíme pokoj ohledně naší smrtelnosti v dosahu univerzální pravdy, že láska trvá. -Becca Stevensová
Pátek
Vzkříšení není Ježíšův soukromý zázrak; je to nová podoba skutečnosti. Je to nová podoba světa. Je naplněno milostí. Je plný možností. Je naplněn novostí. -Richard Rohr
Oslava vzkříšeného Krista
Praxe čtrnáctého týdne
Ilia Delio nás vyzývá, abychom našli kreativní způsoby, jak „jít do kostela“ a oslavit nový život a vzkříšení:
Kde je vzkříšený Kristus
Kde je tento vzkříšený Kristus? Všude a všude kolem nás – ve vás, ve vašem sousedovi, na dřínu venku, na pučící vinné révě, na mravencích, kteří vyskakují škvírami. Celý svět je naplněn Bohem, který prozařuje i ta nejtemnější místa našeho života. „Jít do kostela“ znamená probudit se k této božské přítomnosti uprostřed nás a odpovědět v lásce ano: Tvůj život, Bože, je mým životem a životem planety…..
Zve nás
Máme pozvání jít do kostela novým způsobem, a to modlitbou před novými listy rašícími mezi spícími stromy nebo před chvojím květin u cesty, které se prodírá pevnou zemí…..
Jsme povoláni slavit s Kristem
[Stejně jako František z Assisi] můžeme i my zpívat se vzduchem, který dýcháme, se sluncem, které na nás svítí, s deštěm, který se snáší na zem, aby ji zavlažil. A můžeme plakat s těmi, kdo truchlí, se zapomenutými, s těmi, kdo trpí nemocí nebo chorobou, se slabými, s uvězněnými. Můžeme truchlit v solidaritě soucitu, ale musíme žít v naději na nový život. Jsme totiž velikonoční lidé a jsme povoláni slavit celou zemi jako Kristovo tělo. Každý skutek vykonaný v lásce vzdává slávu Bohu: děkovné zastavení, smích, pohled do slunce nebo jen pozvednutí přípitku s přáteli na virtuálním setkání. Dobrá zpráva? „On tu není!“ Kristus je všude a láska nás učiní celistvými.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
Ilia Delio, The Hours of the Universe: Reflections on God, Science, and the Human Journey (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2021), 195–196.
Image Credit: Jenna Keiper, Untitled (detail), Washington, 2020, photograph, used with permission. Click here to enlarge image. The first rays of sun caressing our faces remind us of the importance of new beginnings, of waiting, of awe.