Čtrnáctý týden: Víra ve vzkříšení
Otec Richard popisuje, jak je možné prožít vzkříšení ještě před smrtí:
Nový život každý den
Nemusíme čekat na smrt, abychom prožili vzkříšení. Vzkříšení můžeme začít již dnes tím, že budeme žít ve spojení s Bohem. Ke vzkříšení dochází pokaždé, když někoho milujeme, i když se k nám nechoval příliš láskyplně. V tu chvíli jsme byli přivedeni k novému životu. Pokaždé, když se rozhodneme důvěřovat a začít znovu, i po opakovaných selháních, v tu chvíli jsme byli vzkříšeni. Pokaždé, když odmítneme být negativní, cyničtí, beznadějní, zažili jsme Vzkříšeného Krista. Nemusíme na něj čekat později. Vzkříšení je možné vždy nyní.
Vzkříšení je nová podoba světa pro všechny
Vzkříšení není Ježíšův soukromý zázrak; je to nová podoba skutečnosti. Je to nová podoba světa. Je naplněn milostí. Je naplněno možností. Je naplněn novostí.
Vzkříšení není zázračný příběh, který má dokázat Kristovo božství, něco, co z něj dělá vítěze. Je to příběh, který nám všem umožňuje být vítězi. VŠICHNI! Bez výjimek! Pro nikoho neexistuje věčná smrt: VŠICHNI jsou pozváni, aby čerpali z tohoto nekonečného Zdroje, z tohoto nekonečného Tajemství, z této nekonečné Lásky, z této nekonečné Možnosti. Z duchovního hlediska žijeme ve světě hojnosti, nekonečnosti. Většina z nás však chodí, jako by to nebyla pravda, a pohybuje se ve světě nedostatku, kde nikdy není dost. Není dost pro mě, není dost pro tebe, není dost pro všechny.
Rozdávej své duchovní dary
A tak je hromadíme – ducha, lásku, život – pro sebe. Hromadíme milost, hromadíme milosrdenství. Nedovolujeme si být kanálem, kterým se vlévá do světa. Opravdu, jediný způsob, jak si můžeme udržet milost, milosrdenství, lásku, radost – jakýkoli duchovní dar – je vědomě a záměrně je rozdávat. Jakmile přestaneme fungovat jako kanál, sami je ztratíme. Proto je tolik smutných, zahořklých a rozhněvaných lidí. Odpojeni od Boha si volíme smrt. Sami přispíváme k negativitě, cynismu, hněvu, a dokonce i k útlaku jiných ras a náboženství. V takovém stavu jsou to vždy ostatní lidé, kdo se mýlí.
V homilii z druhého století církve, kterou nabídl na Bílou sobotu, slyšíme Ježíše říkat toto:
Vstaňte z „mrtvých“, neboť já jsem život spolu s vámi se všemi
Já jsem váš Bůh, který se pro vás stal vaším synem. Z lásky k tobě a k tvým potomkům nyní svou vlastní autoritou přikazuji všem, kdo jsou drženi v otroctví, aby vyšli, všem, kdo jsou v temnotách, aby se osvítili, všem, kdo spí, aby vstali. Přikazuji ti, ó spící, abys procitl. Nestvořil jsem tě proto, abys byl vězněn v pekle [obvykle v pekle, které jsme si sami vytvořili -RR]. Vstaňte z mrtvých, neboť já jsem život mrtvých. Vstaň, dílo mých rukou, ty, který jsi byl stvořen k mému obrazu. Vstaň, opusťme toto místo, neboť ty jsi ve mně a já jsem v tobě; společně tvoříme jen jednu osobu a nelze nás oddělit. [1]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Homily for Holy Saturday. See “The Lord Descends into Hell,” in The Office of Readings According to the Roman Rite, trans. by the International Commission on English in the Liturgy (Boston, MA: St. Paul Editions, 1983), 483.
Adapted from Richard Rohr, “What Is Resurrection? A New Story Line,” homily, April 5, 2015.
Image credit: Jenna Keiper, Untitled (detail), Washington, 2020, photograph, used with permission. Click here to enlarge image. The first rays of sun caressing our faces remind us of the importance of new beginnings, of waiting, of awe.