Čtrnáctý týden: Víra ve vzkříšení
Probuďte se ze spánku, vstaň z mrtvých, a Kristus ti zazáří. -Ef 5,14, Jeruzalémská Bible
Otec Richard se zamýšlí nad přítomností světla při vzkříšení:
Světlo Kristovo
Při vzkříšení se Ježíš zjevil jako věčný a nesmrtelný Kristus ve vtělené podobě. V podstatě jedno ohraničené Ježíšovo tělo se proměnilo ve všudypřítomné Světlo. Světlo je snad nejlepší metaforou pro Krista nebo Boha. Vše, co je vystaveno světlu, bude osvíceno a vše, co je osvíceno, se promění ve světlo (Ef 5,13-14).
Tělo
Během prvních šesti století křesťanství byl okamžik Ježíšova zmrtvýchvstání většinou považován za nenamalovatelný nebo nezobrazitelný. [1] V Novém zákoně není tato událost ani přímo popsána. Dostáváme pouze následné příběhy – omráčené stráže, sedící anděly, navštěvující ženy a další vzkříšení: „Také hroby byly otevřeny. A mnohá těla těch, kteří zesnuli, byla vzkříšena“ (viz Matouš 27,51-53). Všimněte si, jak bylo vzkříšení již v tomto výmluvném verši chápáno tělesně.
Vzkříšení uprostřed nás
Většina z nás, pokud jsme pozorní, také zažívá takové okamžiky vzkříšení uprostřed svého života, kdy se „opona tu a tam rozestoupí“. Ježíš říká: „Věřte ve světlo, abyste se i vy stali dětmi světla“ (Jan 12,36), čímž nám dává najevo, že se podílíme na stejném tajemství a on je zde, aby nám v tomto procesu pomáhal. [2]
Biskupská kněžka Becca Stevensová píše o nadějném poselství světla úsvitu:
Východ slunce
Oranžová zeměkoule každé ráno vykoukne nad obzor v záblescích vzkříšení….. Můžeme kráčet s východem slunce a kázat: „Kráčejte s nadějí ve víře, protože láska žije“. Nejde o to, že bychom byli věrnější než v temnotě noci, jen je naše tempo lehčí. Tento průzračný okamžik jasnosti a naděje je možný každý den, kdy pod touto vycházející žlutou silou konáme svou práci nebo za úsvitu kráčíme po cestě a broukáme si píseň lásky, jejíž slova vyvěrají z našeho srdce….. Když kráčíme tímto tempem, máme před sebou stín slunce jako požehnání s příchutí radosti, která je opravdovou vděčností za každý den, který nám byl dán…..
Světlo značí naději
Východ slunce vyzývá ženy se zarmoucenými srdci ke zpěvu; umožňuje kněžím být po desetiletí přítomni u téhož oltáře a každé ráno vymaluje barvami tak něžnými, že promění kamenná srdce v tělo. Světlo znamená, že můžeme žít v naději, oddáni spravedlnosti a pravdě, s vědomím, že nás světlo nikdy neopustí. Světlo je naše na pohled a umožňuje nám, abychom i o našem vlastním velikonočním ránu zpívali: „Aleluja, aleluja, aleluja.“…
Východ slunce je stav srdce
Východ slunce v příběhu o Velikonocích není jen denní doba, je to stav srdce. Východ slunce je prostor, kde noční obavy ustupují naději, kde cítíme pokoj ohledně naší smrtelnosti v dosahu univerzální pravdy, že láska trvá, a kde cítíme, jak světlo hřebenuje temné obzory srdcí, která jsme drželi zabarikádovaná. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] See John Dominic Crossan and Sarah Sexton Crossan, Resurrecting Easter: How the West Lost and the East Kept the Original Easter Vision (San Francisco, CA: HarperOne, 2018), 57–59.
[2] Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent, 2019, 2021), 176, 177.
[3] Becca Stevens, Letters from the Farm: A Simple Path for a Deeper Spiritual Life (New York: Morehouse Publishing, 2015), 24–25, 29.
Image credit: Jenna Keiper, Untitled (detail), Washington, 2020, photograph, used with permission. Click here to enlarge image. The first rays of sun caressing our faces remind us of the importance of new beginnings, of waiting, of awe.