Čtrnáctý týden: Víra ve vzkříšení
Otec Richard píše o vzkříšení jako o neodmyslitelném aspektu vtělení:
Příroda neustále umírá a vzkřísí se
Všichni chceme v nějaké formě vzkříšení. Ježíšovo vzkříšení je silnou, soustředěnou a přesvědčivou výpovědí o tom, co Bůh stále a navždy dělá s vesmírem a s lidstvem. Věda toto tvrzení důrazně potvrzuje svými vlastními termíny: metamorfózou, kondenzací, vypařováním, sezónními změnami a životními cykly všeho od motýlů po hvězdy. Přírodní svět neustále umírá a znovu se rodí v různých podobách. Zdá se, že Bůh neustále a všude všechno vzkřísí. Není to ani tak něco, v co bychom měli „věřit“, jako spíše něco, co můžeme pozorovat a z čeho se můžeme poučit.
Vzkříšení Ježíšovo
Rozhodl jsem se věřit v Ježíšovo tělesné vzkříšení, protože lokalizuje celé Tajemství do tohoto hmotného a pozemského světa a také do našich vlastních těl – jediného světa, který známe, a světa, který Bůh stvořil a miluje a do kterého se rozhodl vtělit. (Přečtěte si celý 1. list Korintským 15, kde to Pavel opakuje mnoha způsoby) [1].
Teoložka Elizabeth Johnsonová se zamýšlí nad vtělenou povahou Ježíšova vzkříšení:
Velikonoční tajemství odhaluje božskou hlubinnou dimenzi
Vzhledem k dualismu [ohledně těla a ducha], který v křesťanském myšlení přetrvává, je důležité zdůraznit, že [vzkříšení] není jen případem nesmrtelnosti duše. Ježíš ze sebe nesvléká tělesnost jako šaty a nevstává do nebe takříkajíc jako čistě duchovní bytost. Vzkříšení potvrzuje nový život celé ztělesněné osoby Ježíše, proměněné za hranicí smrti. Velikonoční zjevení hluboce materiálním způsobem odhaluje božskou hlubinnou dimenzi, která je základem veškerého těla a která otevírá nové možnosti pro samotné tělo…..
Ježíš je s celým společenstvím svých učedníků
Vzkříšení začíná na zemi s Ježíšem mrtvým a pohřbeným a končí v Bohu s Ježíšem Živým proměněným mocí Ducha. Živý v Bohu, jeho přítomnost již není omezena pozemskými hranicemi, ale podílí se na všudypřítomnosti Boží vlastní lásky. Kristus je nyní přítomen ve slově a svátosti a všude tam, kde se dva nebo tři shromáždí v jeho jménu. Věrný vzoru své služby se také přibližuje, tajemně zjevený i skrytý, v hladových, žíznivých, nemocných, bezdomovcích, ve vězení, v těch nejmenších z potřebných. Nakonec je Ježíš skrze sílu Ducha s celým společenstvím učedníků, ba s celým společenstvím stvoření, v každé hodině až do konce časů. Je to pravda? Odhlédneme-li od všech vysvětlení, musí to být žitá pravda, viditelná v životě těch, kdo jsou účastníky Kristova trvalého působení ve světě. [2]
Richard uzavírá:
Vesmír není chaotický
Pokud původní božské vtělení bylo a je pravdivé, pak je vzkříšení nevyhnutelné a nezvratné. Pokud byl velký třesk vnějším východiskem věčného Kristova tajemství, pak víme, že tento věčný logos vede stvoření někam k dobrému a vesmír není chaotický ani nesmyslný. Alfa a Omega jsou ve skutečnosti jedno a totéž. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Immortal Diamond: The Search for Our True Self (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2013), 86–87.
[2] Elizabeth A. Johnson, Creation and the Cross: The Mercy of God for a Planet in Peril (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 102–103.
[3] Rohr, Immortal Diamond, 88.
Image credit: Jenna Keiper, Untitled (detail), Washington, 2020, photograph, used with permission. Click here to enlarge image. The first rays of sun caressing our faces remind us of the importance of new beginnings, of waiting, of awe.