Čtrnáctý týden: Víra ve vzkříšení
Richard Rohr vysvětluje, jak nám vzkříšení nabízí naději, zejména v náročných dobách:
Proč?
Často si kladu otázku, proč se mi většina lidského života zdá tak marná, tak tragická, tak krátká a tak smutná. Jestliže Kristus vstal z mrtvých, proč lidé umírají dříve, než začnou skutečně žít? Proč se neustále válčí? Proč je tolik lidí nespravedlivě vězněno? Proč jsou chudí utlačováni? Proč ničíme tolik našich vztahů? Je-li Kristus vzkříšený, proč je tolik utrpení? Co má Bůh za lubem? Opravdu to nedává žádný logický smysl. Je vzkříšení něco, co se stalo jen jednou, v jeho těle, ale ne v našem?
Bůh má poslední slovo
Domnívám se, že Kristovo vzkříšení říká, že k poslednímu soudu již došlo. Není to nic, čeho bychom se měli bát. Není to nic, čemu bychom se měli vyhýbat nebo co bychom měli popírat. Poslední Boží soud spočívá v tom, že Bůh bude mít poslední slovo! Velikonoce zjevují, že neexistují žádné slepé uličky; nakonec nic neskončí tragédií a ukřižováním. Samozřejmě se díváme kolem sebe, na dějiny a na život v jeho každodenních okamžicích a zdá se nám, že „ne, ne, to není pravda“. A přece se stále znovu, tu a tam, více, než tušíme, prodírá nový život pro ty, kdo jsou ochotni vidět a spolupracovat s tímto univerzálním tajemstvím vzkříšení.
I to, co pochází zdola se znovu rodí
V mé části světa máme to štěstí, že se Velikonoce shodují s jarem. Pokud se to týká i vás, doufám, že chodíte ven a vidíte, jak se po měsících zimy znovu rodí listy a květiny. Dnes brzy ráno jsem vyšel ven, abych viděl východ velikonočního slunce. Jistě, slunce vyšlo jako vždy a vykouklo nad obzor, zrovna mezi dvěma horami. Nevypadalo ani tak jako východ slunce, ale jako přízemní vlna. Světlo vycházelo ze země. Vycházelo ze světa, ve kterém žijeme. Nepřicházelo shora, ale zdola. Zdálo se, že říká, že i to všechno, co vypadá blátivě a hmotně, i to všechno, co vypadá tak obyčejně a umírající, se znovu narodí.
Bůh vše promění
Velikonoce jsou svátky naděje. Je to svátek, který říká, že Bůh bude mít poslední slovo a že posledním Božím soudem je vzkříšení. Bůh promění všechno, co mrzačíme a ničíme, zraňujeme a trestáme, v život a krásu.
Láska je silnější než smrt
Vzkříšení ukazuje víc než cokoli jiného, že láska je silnější než smrt. Ježíš jde cestou smrti s láskou, a to, co se z ní stane, není smrt, ale život. Překvapení všech překvapení! Nehodí se to do žádného logického vysvětlení. Přesto je to tajemství: že nic neumírá navždy a že vše, co zemřelo, se znovu narodí v lásce.
Být křesťanem znamená být navždy člověkem naděje
Být křesťanem tedy znamená být nevyhnutelně a navždy člověkem naděje. Bůh v Kristu říká, že toto je to, co bude trvat: můj život a moje láska budou mít vždy a navždy poslední slovo.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “Easter Sunday,” homily, April 8, 2012.
Image credit: Jenna Keiper, Untitled (detail), Washington, 2020, photograph, used with permission. Click here to enlarge image. The first rays of sun caressing our faces remind us of the importance of new beginnings, of waiting, of awe.