Shrnutí dvanáctého týdne 17. března – 23. března 2024

Neděle

Pro mě „mystika“ znamená jednoduše zkušenostní poznání duchovních věcí, na rozdíl od poznání z knih, z druhé ruky nebo dokonce z církve.-Richard Rohr

Pondělí

Popisuji mystiku jako přirozenou součást každodenního života … prostě hluboké pochopení posvátného a ochota nechat se vést dary.-Barbara A. Holmesová

Úterý

Dnes nehledáme kolosální tajemství, jako je rozdělení moří. Chceme jen proniknout do každodenní mystiky nebo ji alespoň rozpoznat.-Barbara A. Holmesová

Středa

Každodenní mystikové jsou lidé, kteří komunikují s Boží přítomností, přijímají vedení, … a zavazují se žít spíše pro Boha než pouze pro sebe. Jejich vize života je větší a rozsáhlejší, protože vědí, že žijí z nějakého důvodu, za nějakým účelem, který prospěje lidským duším, s nimiž se možná nikdy nesetkají.-Lerita Coleman Brown

Čtvrtek

Mohu si postavit malý oltář, ve světě nebo ve svém srdci. Mohu se zastavit v tom, co dělám, na dostatečně dlouho, abych viděl, kde jsem, s kým tam jsem a jak je to místo úžasné. Mohu označit další bránu do nebe.-Barbara Brown Taylorová

Pátek

Mystické srdce ví, že poblíž je kolega Rybář, který je vždy k dispozici pro dobrou radu. Stojí a láká z břehů, na okrajích každého obyčejného života, každé nenáboženské chvíle a každého „světského“ zaměstnání.-Richard Rohr

Nechat věci, aby stačily

Praktikum dvanáctého týdne

Otec Richard popisuje, jak ho „nazírání“ přivádí do kontaktu s Bohem ve všech věcech:

Modlitba nazírání

Jak někteří z vás vědí, přešel jsem na formu modlitby, kterou nazývám „nazírání“ – nazírání bez posuzování, bez analýzy, bez kritiky. Včera odpoledne, za poměrně mírného zimního dne v Albuquerque, jsem vzal svého psa Opieho na malou procházku. Na druhém konci parkoviště je lavička, tak jsem si tam sedl. Opie vyskočil vedle mě a jen jsme tam spolu koukali asi od 15:00 do téměř 16:30 hodin.

Nazíral jsem popraskaný asfalt

Věřím, že zírání je forma modlitby, která nás nechává žasnout nad věcmi, které nemají právo vzbuzovat úctu. Díval jsem se na popraskaný asfalt. Tady to je. Proč tam je? Nevím proč, ale už jen to, že tam je, mě přimělo si jej zamilovat, ocenit jej, poděkovat mu.

Nazíral jsem tři popelnice

Totéž jsem udělal se třemi popelnicemi na parkovišti. Opravdu! Byly ošklivé a polepené graffiti. Naštěstí bylo přímo na jejich přední straně napsáno: „Miluju tě!“. Směrem k mému domu je malé graffiti s nápisem: „Miluju tě!“. Podíval jsem se i na ošuntělou linii plotu, potrhanou a opravenou. Díval jsem se na něj, dokud nebyl alespoň trochu krásný. To se dělo celou hodinu a půl.

Rozhodl jsem se vidět ve všem krásu

Bylo to prostě krásné, protože jsem to nechal být krásné, nebo Bůh to nechal být krásné. Nehledal jsem odpovědi, byl jsem jen přežvykující mysl, díval jsem se, a čím víc jsem se díval bez posuzování, bez analýzy, bez kritiky, tím krásnější všechno bylo.

Rozhodl jsem se obdivovat nahotu života

Neměli jsme jednu z našich hlubokých, modrých obloh Nového Mexika. Byla bledě modrá, ale hezká, a to stačilo. Bylo to všechno víc než dost. Nahota života se ve své nahotě stává dostatečnou, a dokonce přináší jakousi chválu.

Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.