Dvanáctý týden: Mysticismus všedního dne
Teolog Howard Thurman (1899-1981) věřil, že pěstování vnitřního klidu nám umožňuje zakoušet božství. Lerita Coleman Brownová píše:
Noční ticho
Když se Thurman jako student semináře vracel pozdě večer domů, všiml si šumění vody. Touto cestou šel už mnohokrát a nikdy neslyšel ani kapku. Druhý den Thurman o svém pozorování hovořil s jedním ze svých profesorů, který mu řekl, že pod ulicí vede kanál. Protože pozdě v noci nebyly slyšet zvuky tramvají, automobilů a kolemjdoucích, mohl Howard rozeznat zvuk vody.
Ticho pro duši
Thurman tyto zvuky přirovnává… k vnitřnímu brebentění v naší mysli, které nám brání uvědomit si Boží přítomnost. Ztišit povrchní hluk v naší mysli je to, k čemu nás Thurman vybízí, když nám dává pokyn, jak to dělá v celém svém díle, abychom se „soustředili dolů“.
Učím se naslouchat
To, co přitahuje a udržuje naši pozornost, určuje, jak a kdy budeme Boha prožívat. „V celkové náboženské zkušenosti se učíme čekat; učíme se připravit mysl a ducha,“ píše. „Právě v okamžicích čekání, přemítání, prodlévání, prodlévání bez času se podstata náboženské zkušenosti stává nejplodnější. Právě tady se učím naslouchat, otevírat dokořán samotné dveře svého bytí, čistit zákoutí a štěrbiny svého života – abych se, až do něj Jeho přítomnost vtrhne, mohl těšit z Jeho příchodu k sobě samému ve mně.“ [1] Thurman se domníval, že tato činnost může vyžadovat také opuštění nenávisti a hořkosti, takže při vstupu do svého středu vstupujete do Boha jako Stvořitele existence, protože „Bůh je dnem existence“.
Brown nachází v Thurmanových spisech výzvu k otevřenosti vůči možnosti každodenní mystiky pro všechny.
Nasloucháním Bohu se každý může stát mystikem
Thurman demystifikoval mystiku tím, že ji jednoduše formuloval. Mystikové jsou lidé, kteří mají osobní náboženskou zkušenost nebo se setkali s Bohem. Tento popis mě a mnoho dalších osvobodil od myšlenky, že Bůh se lidem zjevuje pouze po letech modliteb a asketického, izolovaného života. Thurman věřil, že mystikem se může stát každý, kdo je této zkušenosti otevřený. Otevřel nám dveře do světa, kde se mystici volně pohybují mezi námi a žijí obyčejným životem. Mystikové jsou ti, kteří slyší vodu tekoucí pod ulicí. Umí ztišit povrchový hluk natolik, aby slyšeli smysl všech věcí, které proudí pod každodenním životem.
Žijeme více pro Boha než pro sebe. Pro lásku a společenství
Mystikové všedního dne jsou lidé, kteří komunikují s Boží přítomností, přijímají vedení prostřednictvím prorockých vizí, hlasů a snů a zavazují se žít spíše pro Boha než pouze pro sebe. Jejich vize života je širší a rozsáhlejší, protože vědí, že žijí z nějakého důvodu, z nějakého záměru, který prospěje lidským duším, jež možná nikdy nepotkají….. Thurman prožíval identitu založenou na mystice, protože pravidelně pociťoval jednotu s Bohem a příležitostně zažíval vize. Věřil také, že mystické okamžiky by měly lidi podněcovat k lásce, společenství a sociálnímu jednání.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.