Dvanáctý týden: Mysticismus všedního dne
Richard Rohr označuje mystiku za způsob poznání přístupný všem:
Mystika – osobní zkušenost s poznáním duchovních věcí
Zatímco většina křesťanů se považuje za Ježíšovy učedníky a snaží se následovat jeho učení, menší počet z nich směřuje k praktickým skutkům služby nebo solidarity. Obávám se však, že ještě méně křesťanů má odvahu vydat se na mnohem hlubší mystickou cestu. Nejhorší na pojmu mystika je to, že se samotné slovo mystifikovalo – odsunulo se do „mlhavé“ a vzdálené oblasti, což naznačuje, že je dostupné jen několika málo lidem. Pro mě slovo „mystika“ jednoduše znamená zkušenostní poznání duchovních věcí, na rozdíl od knižního poznání, poznání z druhé ruky nebo dokonce církevního poznání.
Důvěřuji sám sobě? Připustím vnitřní zkušenost?
Velká část organizovaného náboženství, aniž by to měla v úmyslu, nás vlastně od mystické cesty odrazuje tím, že nám říká, abychom téměř výhradně důvěřovali vnějším autoritám, Písmu, různým druhům odborníků nebo tradici (což nazývám „nádoby“), místo aby nám říkala, jakou hodnotu a význam má samotná vnitřní zkušenost (což je „obsah“). Ve skutečnosti byla většina z nás důrazně varována před tím, abychom vůbec důvěřovali sami sobě. Římským katolíkům bylo řečeno, že mají bezmezně důvěřovat církevní hierarchii, zatímco protestanti hlavní linie byli často varováni, že vnitřní zkušenost je nebezpečná, nebiblická, nebo dokonce zbytečná.
Mám otevřené srdce pro osobní zkušenost s Bohem?
Oba způsoby odrazovaly od skutečné zkušenosti s Bohem a často vytvářely pasivní (a pasivně agresivní) lidi a, což je ještě smutnější, spoustu lidí, kteří dospěli k závěru, že žádného Boha nelze zažít. Učili nás nedůvěřovat vlastní duši – a tím i Duchu svatému! Srovnejte to s Ježíšovou častou větou: „Jdi v pokoji, tvá víra tě uzdravila“ (viz Mt 8,13; Mk 5,34; Lk 17,19). Řekl to lidem, kteří neučinili žádné dogmatické prohlášení, nemysleli si, že je „Bůh“, a často nepatřili ke „správné“ skupině! Byli to lidé, kteří s otevřeným srdcem potvrzovali milost své vlastní hladové zkušenosti – v té chvíli – a že se o ni Bůh může starat!
Prožil jsem křest v Duchu ?
Letniční a charismatici jsou významnými výjimkami z tohoto vyhýbání se zkušenosti v moderní době; věřím, že jejich „křest v Duchu“ je pravdivým a platným příkladem prvotního mystického setkání.
Richard chválí františkánský přístup k mystice:
Františkánská mystika – mystika na chodníku
Podle mé zkušenosti je františkánská mystika důvěryhodnou a jednoduchou cestou právě proto, že se odmítá nechat „mystifikovat“ doktrinálními abstrakcemi, moralismem nebo falešnou askezí (i když někteří františkáni se touto cestou vydali). Františkánská cesta je skutečně chodníkovou spiritualitou pro ulice světa, cestou velmi možnou a přitažlivou pro všechny budoucí hledající. Netrvá na tom, že každý člověk musí žít v celibátu, izolovat se od ostatních, být vysoce vzdělaný nebo se jakkoli vyvyšovat nad své bližní. Ve skutečnosti by takové cesty mohly stát v cestě samotné zkušenosti. Mnich nebo jeptiška žijící v celibátu mohou mít naprosto dualistickou mysl a žít trýznivým vnitřním životem – a tím trápit i ostatní. Každodenní pracovníci a pečovatelé s mystickým srdcem a myslí mohou osvítit ostatní jedince, jejich rodiny a všechny, kterých se dotknou, aniž by vůbec mluvili „nábožensky“.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2014), 1–2, 4.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image. During the course of every day, mystical moments are available to us, like sharing a moment with a grasshopper.