Jedenáctý týden: Setkání s realitou
Terapeutka a spisovatelka Aundi Kolberová pojmenovává paradox prožívání obtížné reality a zároveň ctění důstojnosti, kterou nám dal Bůh.
Mít respekt k přirozené důstojnosti
Musíme začít uctíváním – respektováním přirozené důstojnosti a hodnoty, kterou sdílíme my i naši spolunositelé. Ctíme své příběhy, svou bolest a skutečnou realitu z masa a kostí, kterou prožíváme. Realitu nelze obejít a nelze obejít ani těla, která nás v této realitě a skrze ni nesla. Tady musíme začít. Ne proto, že by se zde nacházela veškerá pravda, ale proto, že bez našeho celého já nemůže dojít ke skutečnému uzdravení. Když prožíváme obtíže optikou respektu a důstojnosti, je pravděpodobnější, že budeme schopni projít tím, co nám přijde do cesty.
Mít život v plnosti
K většině uzdravení dochází, když směřujeme k celistvosti a integraci, což nám umožňuje přístup k plnosti života. Někdy o tom přemýšlím, když čtu Ježíšova slova, že přišel, abychom „měli život a měli ho v plnosti“ (Jan 10,10, zvýraznění autora). Jak můžeme ctít svou bolest, a přitom vědět, že jsme stvořeni pro plnost?
Kolber jmenuje některé bolestné zkušenosti naší společné reality:
Pandemií se situace zhoršila
Kolber vyjmenovává některé z těchto zkušeností: smrt, ztráta svobody, strach, nemoc, hněv, polarizace, nedostatek, bolest. Cítí se těžce, protože zkušenost je těžká a byla těžká…. Ti, kteří před pandemií [COVID-19] zažili určitou úroveň uzdravení, se mohli ocitnout v situaci, kdy zažili novou realitu, nebo byli znovu traumatizováni. Lidé, kteří již nesli břemeno chronického traumatu, chudoby, rasismu, diskriminace nebo jiných těžkostí, mohli mít pocit, že se tyto zkušenosti zintenzivnily nebo zhoršily.
Prostor pro realitu lidské zkušenosti bez smutku
Jistě si nechceme vytvořit domov uvnitř smutku, ale řekněme si to jasně: pokud neuděláme prostor pro realitu celé naší lidské zkušenosti, smutek bude trvat na tom, že ovládne celý dům.
Realita prostě někdy bolí
Bůh nás však podle našich možností zve, abychom viděli, co je, abychom se mohli odnaučit všem nepravdivým vyprávěním, mít oči otevřené pro bezpečí a dobro a vstoupit do hlubšího a pravdivějšího příběhu. Drazí, nemusíme předstírat, že pouhá existence někdy nebolí. Bolí a bolí. Místo toho, aniž bychom tuto skutečnost obcházeli, jsme vyzváni, abychom se vydali směrem ke zdrojům, které nám umožní změkčit se v naději.
Kolber nabízí tuto modlitbu, abychom prosili Boha o pomoc při uctívání našich zkušeností:
Bože dej mi sílu přijmout realitu a zůstat ve spojení s tebou
Bože, zde v tomto okamžiku mě uschopni, abych ctil vše, co se dnes objevuje v mém těle, mysli a duši; i kdyby to znamenalo, že se k tomu budu muset vrátit jindy.
Stvořiteli všech věcí, připomeň mi, že tím, že ctím své zkušenosti, mi pomáháš potvrdit důstojnost těch částí mého já, které se jí někdy cítí zbaveny.
Bože, pomoz mi poznat, že moje touha po bezpečí a spojení je platná. Ve své moudrosti jsi mě stvořil tak, abych potřeboval obojí.
Ale jak jsem toho schopen, dej mi schopnost otevřít se možnostem uzdravení a novosti a zároveň zůstat ve spojení s realitou Tvé lásky.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
Aundi Kolber, Strong Like Water: Finding the Freedom, Safety, and Compassion to Move through Hard Things—and Experience True Flourishing (Carol Stream, IL: Tyndale Refresh, 2023), 56–58.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image. We learn from the coyote curiosity and exploration. We also learn curiosity about our own perception and projection onto another being: what is the first thing we think when we see a coyote?