Jedenáctý týden: Setkání s realitou
Jezuitský autor Patrick Saint-Jean píše o realitě rasismu, který porušuje Boží touhu:
Dech propojuje tělo a ducha
V ignaciánské spiritualitě dech symbolizuje jak Božího Ducha, tak neustálý dar života. Dech ztělesňuje naši schopnost propojit tělo a ducha. Když dech odchází z těla, odchází i duch. V tomto smyslu je dech univerzální a zároveň naprosto jedinečný pro jednotlivce…..
Dech svědčí o božské přítomnosti v každém člověku
Dech svědčí o božské přítomnosti v každém člověku. To znamená, že když někdo připraví druhého člověka o dech, upírá mu jeho nejpodstatnější důstojnost. Navíc si tím uzurpuje Boží místo. Nárokují si výsadu, která jim nepřísluší. Odepřením dechu se přetrhávají živá spojení, která nás mají spojovat s Bohem i mezi sebou navzájem…..
Každý nádech je připomínkou Boží přítomnosti; každý nádech potvrzuje Bohem danou hodnotu ducha každého člověka. Jinými slovy, boj o dech je posvátným bojem. Je výrazem svatého dechu, který se snaží najít svobodu v našem světě.
Dýchat jako člověk, hledající krista
Během léta 2020, kdy jsem se hlouběji obrátil k tradici víry, kterou mám tak rád, jsem se naučil dýchat jako člověk, který hledá Krista. Uvědomil jsem si, že trvalé odmítání rasismu uznat černochy jako bližní vyjadřuje nejen neúctu k černošské komunitě, ale také neúctu k Bohu a stvoření….. Zároveň jsem začal vnímat, že navzdory ošklivosti rasismu, který poznamenal věk dechu, Bůh nadále dýchá skrze všechny věci. Věřím, že to byl právě Boží dech, který rozdmýchal ohně rasových protestů a vyzval nás na celém světě, abychom se vyslovili pro spravedlnost.
Saint-Jean věří, že pandemie a zúčtování s rasovou spravedlností v roce 2020 nás nutí věnovat pozornost tomu, kdo může dýchat a kdo ne.
Uvědomit si, že dýchat smějí všichni bez rozdílů pleti
Až do pandemie COVID-19 bylo dýchání pro většinu bělochů samozřejmostí. Možná si nikdy předtím neuvědomovali, že mnozí z nás v černošské komunitě denně nedýchají. Po staletí museli barevní lidé neustále prosit o kyslík, přestože je to dar, který Bůh uděluje zdarma každému. Nyní, v onom bezdešínském létě 2020, však byli i běloši vyzváni, aby se postavili tváří v tvář hlubšímu významu dýchání…..
I ti „ nejmenší“ mají stejnou důstojnost
Bez ohledu na barvu pleti jsme všichni zakusili důsledky života ve světě, který se historicky rozhodl, že o některých svých dětech nebude vědět. Po staletí lidé s jinou barvou pleti neviditelně krváceli na podlaze systémového útlaku, lapali po dechu, umírali žízní po represi a hladověli nedostatkem uznání a důstojnosti. Byli těmi „nejmenšími“, o nichž mluvil Ježíš (Mt 25,40), těmi, kteří nás překvapují tím, že odhalují přítomnost trpícího Krista uprostřed nás. Jsou pro nás všechny výzvou, abychom si uvědomili jejich důstojnost. Vyžadují, abychom se postavili čelem k tomu, čím jsme se stali.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
Patrick Saint-Jean, The Crucible of Racism: Ignatian Spirituality and the Power of Hope (Maryknoll NY: Orbis Books, 2022), 20, 21–22, 23, 26.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image. We learn from the coyote curiosity and exploration. We also learn curiosity about our own perception and projection onto another being: what is the first thing we think when we see a coyote?