Desátý týden: Duše přírody
Ekologický teolog Thomas Berry (1914-2009) se zamýšlí nad naším tolik potřebným spojením s přírodou:
Co vidíte úžasného v přírodě?
Co vidíte, když se v noci podíváte na oblohu na planoucí hvězdy na pozadí půlnočního nebe? Co vidíte, když se nad východním obzorem rozednívá? Co vás napadá … na podzim, když listí hnědne a je rozfoukáno … [nebo] když se večer díváte na oceán? Co vidíte?
Jak přírodní jevy vnímáte v duši?
Mnoho dřívějších národů vidělo v těchto přírodních jevech svět, který přesahuje pomíjivý vzhled, svět, který přetrvává, svět, který se ve dne zobrazuje v zázracích slunce a mraků a v noci ve hvězdách a planetách, svět, který člověka obklopuje nějakým hlubokým způsobem. Tento jiný svět byl strážcem, učitelem, léčitelem – zdrojem, z něhož se lidé zrodili, který je živil, chránil a vedl, a osudem, k němuž jsme se vrátili.
Je pro mě ještě planeta zázrak?
S touto jinou, hlubší realitou věcí jsme ztratili spojení. V důsledku toho se nyní nacházíme na zdevastovaném kontinentu, kde nic není svaté, nic není posvátné. Už nemáme žádný svět s přirozenou hodnotou, žádný svět zázraků, žádný nedotčený, nezkažený, nevyužitý svět. Myslíme si, že jsme pochopili všechno. Ale nepochopili. Všechno jsme využili. Tím, že jsme planetu „rozvíjeli“, jsme Zemi redukovali na nový typ neplodnosti. Vědci nám říkají, že se nacházíme uprostřed šestého období vymírání v historii Země. K takovému vymírání živých forem nedošlo od vyhynutí dinosaurů před pětašedesáti miliony let. [1]
Berry vyzývá ke spiritualitě, která ctí svět přírody:
Mám k posvátné přítomnosti vesmíru úctu?
Ekologický věk podporuje hluboké vědomí posvátné přítomnosti v každé realitě vesmíru. Hvězdám na nebi, slunci a všem nebeským tělesům, mořím a kontinentům, všem živým formám stromů a květin, nesčetným projevům života v moři, lesním zvířatům a vzdušným ptákům náleží úcta a respekt. Bezohledné zničení živého druhu znamená navždy umlčet božský hlas. [2]
Posunu svoji duši k důvěrnému vztahu k celému společenství Země?
Abychom uchránili tento posvátný svět našeho původu před zničením, je naší velkou potřebou obnova celé západní nábožensko-duchovní tradice….. Potřebujeme se posunout od spirituality odcizení od přírodního světa ke spiritualitě důvěrného vztahu s ním, … ke spiritualitě božského, jak se zjevuje ve viditelném světě kolem nás, od spirituality zabývající se spravedlností pouze vůči lidem ke spravedlnosti, která zahrnuje širší společenství Země…..
Nemůžeme zachránit sami sebe, aniž bychom zachránili svět, ve kterém žijeme…. Budeme žít nebo zemřeme tak, jak žije nebo zemře tento svět. Můžeme to říci jak fyzicky, tak duchovně. Buď nás tento svět bude duchovně živit, nebo budeme o duchovní potravu hladovět. Žádná jiná zjevující zkušenost nemůže pro člověka udělat to, co dělá zkušenost přirozeného světa. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Thomas Berry, Selected Writings on the Earth Community, selected by Mary Evelyn Tucker and John Grim (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2014), 32, 33–34. From The Sacred Universe (2009), 170, 171.
[2] Berry, Selected Writings, 34. From The Dream of the Earth (1988), 46.
[3] Berry, Selected Writings, 115–116. From The Christian Future and the Fate of the Earth (2009), 60, 63–64.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled Porcupine (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image.
“I relate tradition to habit, one of my habits brings me to my nature walks, where I see the same scenery, the same foliage, the same animals. Yet none of these are the same, they have their own unique progression.” —Benjamin Yazza, photographer