Devátý týden: Když se hněv setká s láskou
Učitelka ekologie Sara Jolena Wolcottová oceňuje, čemu nás může naučit náš hněv, zejména když se spojí s láskou:
Hněv přirovnávám k ohni
Stále častěji vnímám hněv jako oheň. Oheň je nezbytný pro život…. Hněv je součástí většího ohně v našem životě. Hněv je důležitá emoce; je součástí reakce útěk nebo boj, která je základem toho, jak lidé reagují na nebezpečí. Jako takový má v našem životě cennou úlohu.
Nedovoluji mu však převzít vládu
Je důležité cítit žár ohně, ale oheň se může vymknout kontrole. Trik s hněvem spočívá v tom, že se jím necháme informovat, možná i zahřát, pokud jsme příliš vychladli lhostejností nebo apatií, ale nedovolíme, aby nás oheň ovládl nebo pohltil.
Nejvyšším vodítkem musí být láska, nikoliv hněv
Nakonec chceme, aby byl náš život veden: osvětlen, zahříván, utěšován, provokován naším hlubokým milostným vztahem k Bohu. Tato láska, jak nám připomíná mnoho mystiků, může být také jako všepohlcující oheň. Nejvyšším vodítkem tedy musí být láska, nikoliv hněv. Někdy nás hněv může nasměrovat k lásce…..
Projevil Ježíš hněv?
Mám pochopení pro ty duchovní vůdce, kteří říkají, že bychom se měli snažit zbavit se hněvu, nebo alespoň nejednat v hněvu. Přesto klasickým příkladem hněvu a duchovních učitelů, alespoň v rámci křesťanství, je situace, kdy Ježíš rozvrátil směnárenské stoly (viz Mt 21,12-13). Pokud to může udělat Boží syn, máme pocit, že je plně přijatelné spravedlivě se hněvat na systémovou nespravedlnost, která poškozuje chudé a zranitelné.
Myslím, že v lásce je místo i pro hněv
Nakonec si však nemyslím, že Ježíšovo utrpení nebo smrt byly prožity v hněvu – jeho vzkříšení jistě nevzešlo z místa hněvu. Co nám to tedy říká? Hněv nás může informovat a někdy i vést, ale hněv není konečné, konečné slovo; tím je láska. Láska je větší než hněv. Láska stále překonává rozdělení a frakce. Myslím, že v lásce je místo i pro hněv. Právě ve svatém Božím ohni lze tyto emoce dobře využít. [1]
Myslím, že je potřeba své emoce svěřit Bohu
Brian McLaren připomíná, že Bohu můžeme svěřit všechny své emoce, včetně hněvu:
Otevření se Bohu, když jsme v nouzi, říká, že Bohu důvěřujeme a chceme, aby nás Bůh doprovázel, podporoval a přátelil se s námi ve všech směrech.
Těm, které máme nejraději, svěřujeme své nejhlubší obavy, pochybnosti, prázdnotu a rozčarování. Milujeme tedy Boha, když se s ním dělíme o tyto zranitelné stránky svého života. Stejně jako malé dítě uprostřed záchvatu vzteku může křičet „Nenávidím tě, mami!“ jen proto, že ví, že jeho výbuch neukončí jejich vztah, můžeme Bohu vyjádřit své hluboké pochybnosti, hněv nebo frustraci jen proto, že máme ještě hlubší důvěru v Boží lásku….. To, že se o tuto bolest s Bohem dělíme, místo abychom ji zadržovali, se ukazuje jako výraz lásky. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Shirin McArthur, “Learning of Fire: An Interview with Sara Jolena Wolcott,” Oneing 6, no. 1, Anger (Spring 2018): 39–41. Available in print and PDF download.
[2] Brian D. McLaren, We Make the Road by Walking: A Year-Long Quest for Spiritual Formation, Reorientation, and Activation (New York: Jericho Books, 2014), 213–214.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image.
Anger is a spark that motivates us forward. Love is a pathway that funnels our motivation in an impactful direction.