Devátý týden: Když se hněv setká s láskou
Otec Richard se zamýšlí nad Ježíšovým očištěním chrámu v Janově evangeliu (2,13-22) a zkoumá důsledky Ježíšova hněvu a jeho jednání:
Církev a stát kvůli právu a pořádku začnou spolupracovat
Ježíšovy činy v chrámu ho nakonec přivedou k smrti. Poté se proti němu náboženští vůdci postaví. Kdykoli se právo a pořádek zakládají na výkladu Božího hlásání, vždy se stane to, že církev a stát nebo náboženství a vláda začnou spolupracovat a fungovat jako jeden celek. V mnoha zemích je tomu tak dodnes. Vládní představitelé mají rádi náboženství na své straně, aby měli pocit, že vše, co dělají, je požehnáno Bohem.
Někdy se církve vzepře státu
Před několika lety jsem byl ve Washingtonu na setkání s devatenácti zástupci různých denominací. Sepsali jsme prohlášení, ve kterém jsme uvedli šest různých otázek, u kterých jsme měli pocit, že to, co učí Ježíš, a to, co dělá naše vláda, jsou téměř přesné protiklady. Problémy se točily kolem rasismu, nacionalismu, třídního přístupu, který vždy upřednostňuje bohaté a mocné, hrozného nedostatku pravdy ve vládě a našeho neustálého idealizování peněz, války a moci. V každé otázce je Ježíšovo učení v přímém rozporu s tím, jak často fungovala naše vláda.
V Písmu mám historický příklad
Přesto, mám-li být upřímný, v mnoha ohledech to tak bylo vždycky; není to nic nového. Právě to se odehrává v tomto prorockém čtení evangelia (a také v Mt 21,12-17). Chrám se zcela spojil s králem Herodem, s vybíráním daní a peněz a s prodáváním odpuštění.
Kdykoli se náboženství pustí do „kupování a prodávání“ Boha nebo do vyžadování obětí, abychom si zasloužili Boží lásku, máme problém. Když Ježíš řekl: „Odveďte odtud ty ptáky,“ je to vodítko ke zdroji Ježíšova hněvu. Obyčejní lidé museli přinášet oběti, aby měli pravdu s kněžstvem a chrámem. Obětovali voly a ovce, ale velmi chudí směli obětovat holubice. Marie a Josef museli obětovat holubice, když přinesli do chrámu dítě Ježíše (Lk 2,22-24).
Ježíš ví, že jeho náboženství se nestará o chudé
Ježíš ví, že jeho náboženství se nestará o chudé; ve skutečnosti je okrádá a nutí je dávat i to málo, co mají, aby měli pocit, že jsou s Bohem zadobře.
Zlobí se a použije násilí vůči věcem
Ježíš se kvůli tomu zlobí a mnozí tuto pasáž používají k ospravedlnění násilí, protože Ježíš zde působí dost násilnicky. Všimněte si však, že je násilný vůči věcem, ne vůči lidem. Osvobozuje zvířata a snaží se osvobodit chudé od jejich útlaku. Náboženští vůdci samozřejmě chtějí chránit budovu, chrám, ale Ježíš chrám nově definuje. Za chrám označuje své tělo (Jan 2,21). Novým chrámem je lidská osoba; my jsme Kristovo tělo.
Ježíš si přeje aby chrámem se stala lidská osoba, Kristovo tělo
Vidíme, že Ježíš provádí velkou revoluci a mění náboženství ze zájmu o oběti, abychom si zasloužili Boží lásku, na důvěru, skrze kterou poznáváme Boží lásku. A kde se tato důvěra odehrává? V lidském srdci.
Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “Jesus’ Assault on the System,” homily, March 3, 2018. Available as MP3 audio download.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image.
Anger is a spark that motivates us forward. Love is a pathway that funnels our motivation in an impactful direction.