Čtvrtý týden: Věrná odolnost
Otec Richard definuje odolnost v kontextu křesťanské víry:
Odolnost -připustit míru nepořádku
Odolnost je ve skutečnosti světské slovo pro to, co se náboženství snažilo říci slovem víra. I Ježíš zdůrazňoval víru více než lásku. Bez určité schopnosti nechat se unést, důvěřovat, dovolit se nedostaneme na žádné nové místo. Pokud zůstaneme u řádu příliš dlouho a nejsme dostatečně pružní, abychom připustili určitou míru nepořádku, nebudeme chytřejší, jen ztuhneme.
Víra v nový druh přerodu
Bohužel právě to charakterizuje mnoho věřících lidí. Nejsou vůbec odolní. Pak je tu další skupina lidí, kteří se usadili v nepořádku – věří, že neexistuje žádný vzorec, že nic není vždy pravdivé. Je to hluboký cynismus vůči realitě, a to je stejně problematické. Myslím, že taková víra jak v dobrý řád, tak v přijatelný nepořádek – vytváření nového druhu tvůrčího přerodu – je ve skutečnosti poněkud vzácná. [1]
Pád je nepříjemný, ale nutný
Abychom měli víru, abychom rostli k lásce, sjednocení, spáse nebo osvícení, musíme se nechat posunout od řádu k nepořádku a nakonec k novému uspořádání.
Nakonec nás náš ideálně uspořádaný vesmír – náš projekt „osobní spásy“ [2], jak jej nazval Thomas Merton – musí zklamat a zklame nás, budeme-li upřímní. Zemře nám manželský partner, v dětství nás odmítli na hřišti, zjistíme, že jsme nepotřební, neuspějeme u zkoušky na vytoužený certifikát nebo si konečně uvědomíme, že mnoho lidí je vyloučeno z našeho vlastního zaslouženého „života, svobody a snahy o štěstí“. To je stádium poruchy neboli to, co křesťané z příběhu Adama a Evy nazývají „pád“. V určité podobě je nutný, má-li dojít k nějakému skutečnému růstu; pro některé z nás je však toto stadium natolik nepříjemné, že se snažíme utéct zpět k našemu prvnímu stvořenému řádu – i když to zabíjí nás i věci, které milujeme.
Přijmout život
Neexistuje žádný nonstop útěk k novému uspořádání. Různé systémy tomu říkají „osvícení“, „exodus“, „nirvána“, „nebe“, „jaro“ nebo dokonce „vzkříšení“. Přeuspořádání je život na druhé straně smrti, vítězství na druhé straně neúspěchu, radost na druhé straně porodních bolestí. Je to naléhání na to, abychom prošli skrz – ne pod, přes nebo kolem. Abychom se tam dostali, musíme snášet nepořádek, učit se z něj a zahrnovat ho, překračovat první naivní řád – ale také ho stále zahrnovat!
Učit se tomu co je skryté
Štěstí je duchovním výsledkem a důsledkem odolnosti, plného růstu a zralosti. Proto tomu říkám „přerovnání“. Nakonec jsme ke štěstí dovedeni – cestu k němu nemůžeme najít silou vůle ani chytrostí. Přesto se o to všichni snažíme! Zdá se, že trváme na tom, abychom nerozpoznali univerzální vzorec růstu a změny. Stromy sílí díky větrům a bouřím. Lodě nejsou určeny k tomu, aby zůstávaly ve stálém suchém doku nebo přístavu. Mláďata zvířat musí jejich matky naučit tvrdým způsobům přežití, jinak téměř vždy umírají mladá. Zdá se, že každý z nás se musí sám naučit to, co je dobře skryté, ale i na očích. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Soapbox interview, “How Jon Hamm and Rob Dyrdek Stay Resilient,” The Wall Street Journal, September 24, 2021.
[2] Thomas Merton, No Man Is an Island (Boston, MA: Shambhala, 2005), xii.
[3] Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent Books, 2019, 2021), 247–248, 249, 250, 252.
Image credit: Thays Orrico, Untitled (detail), Brazil, 2020, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
We keep the candles lit together throughout the joys and pains of human life.