Třetí týden: Udržování napětí
Otec Richard vysvětluje, jak nás život s paradoxem může otevřít zkušenosti s Božím tajemstvím:
Rozpory jsou prospěšné pro vstup do tajemství
Jak žít v rozporech? Žít je – neznamená je jen snášet nebo se zbavovat napětí tím, že je rychle vyřešíme. Chvíle, kdy se setkáváme se svými rozpory nebo s nimi počítáme, jsou často zlomovými okamžiky, příležitostmi ke vstupu do hlubšího Božího tajemství. Záměrně používám slovo tajemství, abych poukázal na hloubku, otevřenou budoucnost, nesmírnou svobodu, druh krásy a pravdy, kterou nelze plně vyslovit ani definovat.
Pád do rukou živého Boha
Mnoho mystiků hovoří o prožitku Boha jako o pádu do propasti a zároveň o ukotvení. Zní to jako protimluv, ale když si dovolíme spadnout do propasti – do skrytosti, neomezenosti, nepoznatelnosti, prázdnoty bez hranic – zjistíme, že je to nějakým způsobem bohatá, podporující, objímající prostorovost, kde si nemusíme klást otázky (ani odpovídat), zda máme pravdu, nebo ne. Jsme drženi, a tak se nemusíme snažit „držet“ pohromadě. Zamyslete se nad tím, prosím.
Odevzdat sebe
To by mohl být konečný paradox prožívání Boha: „Pád do rukou živého Boha“ (Žid 10,31). Když se mu dokážeme odevzdat a nebojujeme s ním ani ho nevysvětlujeme, je pád do propasti paradoxně zkušeností země, skály, základu. To je naprosto kontraintuitivní. Naše dualistická, logická mysl nás tam nemůže dostat. Lze to poznat pouze zkušenostně. Proto mystici používají pro tuto zkušenost velkolepé metafory – žádná z nich není adekvátní ani dokonalá.
Růst ve víře
Tajemství není něco, co nemůžeme poznat. Tajemství je nekonečná poznatelnost na mnoha různých úrovních. Žít uvnitř takové nekonečné poznatelnosti je nakonec útěchou, základem konečné podpory, bezpečí, neomezené lásky a věčné péče. Obvykle nám to zabere velkou část života, než se k tomu dostaneme; to je jistě to, co máme na mysli, když říkáme „růst“ ve víře. Každá duše se to musí naučit sama, snad jí v tom pomůže pozorování jiných lidí plných víry.
Ego chce mít vše pod kontrolou, ale mystik ne
Zdrojem duchovní moudrosti je trpělivé držení otázek a rozporů, mnohem více než hledání rychlých jistot, spěchání k uzavření nebo odsouzení, jak to chce ego a dualistická mysl. Ego chce vědět, že má pravdu. Chce stát na své vlastní „pevné“ půdě, kterou si samo vytvořilo – nikoli na tajemné pevné půdě propasti. Proto tolik náboženství zůstává nezralých a často se v nich ukrývají lidé, kteří chtějí mít vše pod kontrolou, namísto lidí vycvičených v tom, aby se vzdali kontroly ve prospěch Milující Přítomnosti.
Neduální vědomí je doma uvnitř propasti.
Zralý přítel nebo dobrý duchovní vůdce nás bude doprovázet, když se budeme učit, jak vyjednávat s temnotou, jak ji přečkat, jak vydržet, jak žít v liminálním nebo prahovém prostoru. Dualistická mysl to prostě neumí. Dualistická mysl si neumí poradit s paradoxem, ale neduální mysl ano. Ve skutečnosti si v záhadách téměř libuje a vyžívá se v nich. Neduální vědomí je doma uvnitř propasti.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Holding the Tension: The Power of Paradox (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2007), conference talk. Available as MP3 audio download.
Image credit: Oliver Hotakainen, Untitled (detail), Finland, 2021, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
How do we keep fire afloat on water? How do we act for justice and stay humble and listening?