Padesátý první týden: Vtělení
„Amen, říkám vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejmenších bratří a sester, pro mě jste udělali.“ -Matouš 25,40
V 25. kapitole Matoušova evangelia se Ježíš identifikuje jako vtělený vždy skrze lidi v nouzi. Spoluzakladatelka organizace Catholic Worker Dorothy Day (1897-1980) toto poselství evangelia dále rozvíjí:
Kristus je stále s námi
Nemá smysl říkat, že jsme se narodili o dva tisíce let později, abychom dali prostor Kristu. Ani ti, kdo budou žít na konci světa, se nenarodili příliš pozdě. Kristus je stále s námi a stále žádá o místo v našich srdcích.
Promlouvá k nám skrze lidi, kolem nás
Nyní však promlouvá hlasem našich současníků, dívá se očima prodavačů, dělníků v továrnách a dětí, dává rukama úředníků, obyvatel chudinských čtvrtí a žen v domácnosti na předměstí. Nohama vojáků a tuláků chodí a srdcem každého, kdo je v nouzi, touží po přístřeší. A dávat přístřeší nebo jídlo každému, kdo o ně žádá nebo je potřebuje, znamená dávat je Kristu…..
Není to snadné ho vidět v lidech kolem nás
Bylo by pošetilé předstírat, že je vždy snadné si to zapamatovat. Kdyby byli všichni svatí a krásní a v neonovém světle z nich zářil „alter Christus“ [„jiný Kristus“], bylo by snadné vidět Krista v každém. Kdyby se Maria zjevila v Betlémě oděná, jak říká svatý Jan, se sluncem, s korunou z dvanácti hvězd na hlavě a s měsícem pod nohama [viz Zj 12,1], pak by se lidé prali, aby jí uvolnili místo. Ale to nebyl Boží způsob pro ni, a není to ani Kristův způsob pro něj samotného.
Co naznačují pastýři a dary tří králů u jesliček?
Day nabízí příklady těch, kteří sloužili Kristovu dítěti, a ukazuje, jak můžeme sloužit i my:
V Kristově lidském životě se vždy našlo několik lidí, kteří doháněli zanedbávání davu. Pastýři to dokázali; jejich spěch k jesličkám vykoupil lidi, kteří by od Krista utekli. Mudrci to dokázali; jejich cesta napříč světem vynahradila ty, kteří odmítli vybočit z rutiny svého života a jít za Kristem. Dokonce i dary, které mudrci přinesli, mají v sobě nejasnou odměnu a pokání za to, co bude následovat později v životě tohoto Dítěte. Přinesli totiž zlato, královský znak, aby vynahradili trnovou korunu, kterou bude nosit; obětovali kadidlo, symbol chvály, aby vynahradili posměch a plivání; dali mu myrhu, aby ho uzdravili a uklidnili, a to byl zraněný od hlavy až k patě…..
Pomáhat Kristu (lidem kolem nás) není povinnost, je to výsada
I my to můžeme udělat, přesně jako oni. Nenarodili jsme se pozdě. Děláme to tak, že vidíme Krista a sloužíme Kristu v přátelích i cizích lidech, v každém, s kým přijdeme do styku….. Pro naprostého křesťana není potřeba rákoska povinnosti… vykonat ten či onen dobrý skutek. Pomáhat Kristu není povinnost, je to výsada.
Prameny:
Dorothy Day, Selected Writings: By Little and By Little, ed. Robert Ellsberg (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1983, 1992), 94, 96, 97.
Image credit: A path from one week to the next—Madison Frambes, Untitled 7, 5 and 8 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, Mexico, used with permission. Click here to enlarge image.
Together we are the incarnate hands and feet and body of God.