Padesátý první týden: Vtělení
Františkánská sestra Ilia Delio se zaměřuje na teologii vtělení a univerzální povahu Kristova tajemství:
Veškerá hmota je domov božství
Křesťanské poselství spočívá v tom, že Bůh se stal tělem [řecky sarx neboli „hmota“] – nikoliv část Boha nebo jeden z jeho aspektů, ale celý nekonečný, věčný Bůh Stvořitel se stal hmotou. Tvrzení – Bůh se stal tělem – je tak radikální, že je prakticky nemyslitelné a nelogické. Křesťanství je ze všech světových náboženství nejradikálnější, protože bere hmotu vážně jako domov božství. [1]
Vše je pokřtěno
Musí se tedy každý stát křesťanem, aby poznal Krista? Rozhodně ne. Kristus je víc než Ježíš. Kristus je společenství božské osobní lásky vyjádřené v každé stvořené formě skutečnosti – v každé hvězdě, listu, ptáku, rybě, stromu, králíkovi i člověku. Vše je pokřtěno, protože vše vyjadřuje vtělenou božskou lásku.
Kristus je propojení lásky všech
Ježíš Kristus je však „totožnost“ Boha, takže to, co je Ježíš svou přirozeností, je vše ostatní milostí (božskou láskou). Nejsme Bůh, ale každý jednotlivý člověk se rodí z Boží lásky, vyjadřuje tuto lásku ve [své] jedinečné osobní podobě a má schopnost být sjednocen s Bohem….. Protože Ježíš je Kristus, každý člověk je již smířen s každým jiným člověkem v božském tajemství, takže Kristus je víc než jen Ježíš. Kristus je celá skutečnost spojená ve spojení lásky.
Každý z nás je účastníkem na božství
Toto Kristovo tajemství nemůžeme poznat jako nauku nebo ideu; je to základní skutečnost veškeré existence. Proto se musíme vydat dovnitř, do nitra duše, kde se pole božské lásky projevuje v „tomto“ našem vlastním, konkrétním životě. Každý z nás je malým slovem Božího slova, miniinkarnací božské lásky.
Pusť se svého já a přijmi že Boží láska je i v tobě
Cesta dovnitř vyžaduje odevzdání se tomuto tajemství v našem životě, a to znamená pustit svá „ovládací tlačítka“. Znamená to zemřít nevázanému já, které nás denně zaměstnává; znamená to přijmout utrpení našeho života, od malých utrpení až po ta velká; znamená to dovolit Boží milosti, aby nás uzdravila, podržela a posílila pro život; znamená to vstoupit do temnoty, do neznáma našich životů, a naučit se důvěřovat temnotě, protože něha Boží lásky je již tam; znamená to být ochotni vzdát se všeho, co máme, pro vše, čím se můžeme stát v Boží lásce; a konečně to znamená dovolit Boží lásce, aby nás uzdravila z protichůdných napětí v nás. Když dokážeme plným hlasem říci: „Ty jsi Bůh mého srdce, můj Bůh a můj podíl navěky“ [Žalm 73,26], pak můžeme otevřít oči, abychom viděli, že Bůh, kterého hledám, už je ve mně … a v tobě. Už jsme jedno. [2]
Prameny:
[1] Ilia Delio, “Christogenesis by Any Other Name?,” New Creation, Center for Christogenesis, October 12, 2020,
[2] Ilia Delio, The Hours of the Universe: Reflections on God, Science, and the Human Journey (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2021), 105–106.
Image credit: A path from one week to the next—Madison Frambes, Untitled 7, 5 and 8 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, Mexico, used with permission. Click here to enlarge image.
Together we are the incarnate hands and feet and body of God.