Čtyřicátý sedmý týden: Stvoření a propojení
Otec Richard popisuje vděčnost, která pramení ze vztahu Františka z Assisi k přírodě a Bohu:
Oddělili jsme se od přirozeného světa
Myslím, že západní civilizace si neuvědomuje, jak vysokou cenu platíme za to, že jsme se oddělili od přirozeného světa. Jednou z cen je určitě nedostatek jakéhosi přirozeného vidění či kontemplace. Moje šestitýdenní postní rekolekce v samotě a v přírodě mě vždy znovu usadily do Božího vesmíru, do Boží prozřetelnosti a plánu. Cítil jsem se znovu sladěný s tím, co je. Věděl jsem, že k tomu patřím, a tím jsem byl spasen!
od stvoření
František z Assisi (1182-1226) chválí stvoření kvůli Stvořiteli. Chválí Boha skrze svět. Je snadné si ho představit, jak se dívá na hvězdy a ptá se: „Jsou-li toto stvoření, jaký musí být jejich Stvořitel?“!
a přitom jsme součástí řetězce bytí
Pro Františka nejsou zvířata a příroda osloveny pouze jako zvířata a příroda, ale jako duchovní bytosti, které jsou součástí nezbytné harmonie, propojenosti. František sám je součástí velkého řetězce bytí a nepochybuje o tom, že jiní než lidé jsou obdařeni určitým druhem porozumění. Neváhá k nim promlouvat – ne roztomile nebo poeticky, ale jakýmsi vytrvalým homiletickým způsobem.
jsme závislí na stvoření
Ve většině svých promluv ke stvořenému světu vidí František vzájemnou závislost mezi různými vrstvami stvoření a vždy je chválí za to, co si navzájem dávají.
a proto chvalme Boha
V jednom kázání adresovaném ptákům František řekl,
Ptáci, sestry moje, Bohu vděčíte za mnohé. Měly byste [Boha] chválit vždy a všude za svobodu, kterou máte, abyste mohly všude létat, … za svůj zdobný a pestrý oděv, … za píseň, kterou vám dal váš Stvořitel….. Vy nesejete ani nesklízíte, a přesto vás Bůh živí. [Bůh] vám dává řeky a prameny k pití, hory a kopce, skály a skaliska jako útočiště, vysoké stromy jako hnízda, a i když neumíte šít ani tkát, dává vám i vašim dětem oděv, který potřebujete. Proto vás váš Stvořitel, který vám dal všechna tato dobrodiní, velmi miluje. Buďte opatrní, moji malí ptáčci, nebuďte nevděční, ale snažte se vždy chválit Boha. [1]
Celý svět je jedna rodina
Ptáčci mají žít ve vděčnosti, což ovšem nepochybně odráží rozpoložení Františkovy vlastní duše. V „Kancionálu o stvořeních“ také vidíme, že František považuje celý svět za rodinu. Všechno se stává bratrem nebo sestrou.
Vše stvořené i my odrážíme obraz Boha
Myslím, že to vychází z mystického a kontemplativního vhledu, který uznává, že všichni jsme součástí tohoto velkého řetězce bytí, že jsou to bratři a sestry, a proto je nesmíme znevažovat. Bůh tato stvoření miluje. Bůh jim dal tolik dobrých věcí. Samozřejmě se předpokládá, že když je Bůh miluje, jsou objektivně milovaní; proto je máme milovat. To se stává počátkem Františkova univerzálního světonázoru: všechny stvořené věci jsou zrcadlem, které odráží Stvořitele.
Prameny:
[1] The Deeds of Blessed Francis and His Companions 16,in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 3, The Prophet(New York: New City Press, 2001), 469–470.
Adapted from Richard Rohr, “Christianity and the Creation: A Franciscan Speaks to Franciscans,” in Embracing Earth: Catholic Approaches to Ecology, ed. Albert J. LaChance and John E. Carroll (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1994), 132–133, 134–135.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, Red Abstraction (detail), 1959, oil on canvas. Loïs Mailou Jones, Shapes and Colors (detail), 1958, watercolor on paper. Madison Frambes, Untitled 4(detail), 2023, naturally dyed paper and ink, used with permission. Click here to enlarge image.
The squares, circles, triangles, reds, blues, yellows, patterns and textures are all part of the same great whole.