Shrnutí čtyřicátého šestého týdne 12. listopadu – 17. listopadu 2023
Neděle
Naše pečlivě vybudovaná schránka ega musí postupně prasknout (viz Jan 12,24 – Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu), když si uvědomíme, že nejsme odděleni od Boha, od druhých ani od svého Pravého Já. Vidíme, že máme věčnou duši. Naše ego se pomalu učí stát se služebníkem duše namísto jejího pána.-Richard Rohr
Pondělí
Jsme stvořeni z lásky a jsme stvořeni k tomu, abychom v lásce dodávali světu energii. Stárnutí může být buď životem plným nostalgie, nebo upřímným zapojením do budoucnosti. -Ilia Delio
Úterý
Dvakrát ročně přerušujeme Denní meditace, abychom vás požádali o podporu. Pokud vás programy CAC (včetně těchto Denních meditací) ovlivnily a máte finanční možnosti, zvažte prosím možnost přispět. Vážíme si každého daru, protože nám záleží na tom, aby naše práce a tyto Meditace byly přístupné všem.
Středa
V druhé polovině života je dobré být jen součástí všeobecného tance. Nemusíme vyčnívat, dělat určující pohyby nebo být lepší než kdokoli jiný na tanečním parketu. Život je více účastný než asertivní a není třeba se silně nebo dále vymezovat.-Richard Rohr
Čtvrtek
Mým jediným úkolem je být svým nejautentičtějším já. Zjistila jsem, že čím více přijímám osobu, kterou mě Bůh stvořil, tím více jsem schopna milovat Boha. A to je vlastně to jediné, co mohu Bohu a světu nabídnout.-Ann Kansfieldová
Pátek
Oduševnělí lidé mírní naše záchvaty vzteku svým klidem, zmírňují naši naléhavost svým pokojem, ukazují svět možností a alternativ, když se rozhovor mění v dualistické hašteření. -Richard Rohr
Prohlubování laskavosti
Čtyřicátý šestý týden Cvičení
Hospicová pracovnice a psychoterapeutka Kathleen Dowling Singhová (1946-2017) vyučovala, jak se v druhé polovině jejího života prohlubovala duchovní praxe nabízení milující laskavosti sobě i druhým:
Já a ty -pro všechny
Další věcí, která je patrná, je proměna mého vztahu k praxi mettá – praxi láskyplné laskavosti (př.:pálijský jazyk)nejprve k sobě samé, která se posléze rozšiřuje na druhé, a to prostřednictvím vnitřního splynutí s myšlenkami: „Kéž jsem (ty) šťastný. Ať se mám (ty) dobře. Ať jsem (vy) klidný a v pohodě.“
Odpor naší mysli – nehodnost
Vzpomínám si na několik prvních případů, kdy jsem si sedla, abych se věnovala praxi mettá, a narazila jsem na silný odpor v mysli. Představte si to – odpor k tomu, abych si nabídla štěstí, pohodu a mír a pohodu. Tím odporem bylo přesvědčení o mé nehodnosti, přesvědčení, že si ještě nezasloužím být šťastná nebo že jsem si ještě „nezasloužila“ být klidná. Bylo smutné a ohromující uvědomit si odpor všech těchto hlubokých, škodlivých a vyčerpávajících přesvědčení.
Najít si místo klidu
A samozřejmě, že má laskavá přání pro druhé byla poněkud povrchní, ne zcela autentická, když jsem je nedokázala udržet ani pro sebe. Postupně jsem začala přebývat na nezaujatém místě klidu, kde bylo dost jasno na to, abych viděla příběhy, které byly příčinou mylných přesvědčením, a – jen pozorováním, jen pohledem – se začaly rozptylovat. Po nějaké době jsem se sám sobě zasmála, když jsem viděla, jak jsem se zasekla. Praxe mettá se začala odehrávat z nového místa – ve skutečnosti spočívala v milující laskavosti.
Místu hlubšího vnímání
Moje modlitba: „Kéž je toto místo, které nazývám já, šťastné, dobré, bezpečné, klidné a v pohodě.“ Existuje hlubší místo – bližší esenciální přirozenosti, méně naplněné myšlenkami ega -, které uchovává záměry a přání. Je to milost.